Podstatu té kauzy lze vyjádřit jediným souvětím: Dne 10. července 1973 poblíž pražského Strossmayerova náměstí stočila dvaadvacetiletá Olga Hepnarová kola nákladního vozu na chodník plný chodců; učinila tak záměrně a s cílem, který předem oznámila tisku: z nenávisti k lidem jich chtěla co nejvíce zabít; následky tragédie: osm osob zemřelo a řadě dalších byly způsobeny újmy na zdraví; soudní přelíčení s pachatelkou se po složité přípravě, jejíž součástí byla i psychologická a psychiatrická zkoumání obviněné, konalo v dubnu 1974 a Hepnarová byla přes námitky obhajoby odsouzena k trestu smrti; s tímto verdiktem se později ztotožnil i tehdejší Nejvyšší soud ČSSR, prezident republiky neudělil milost a Olga Hepnarová byla popravena v březnu 1975. Pro zkušeného autora hledačské literatury faktu se tento případ, ojedinělý v historii naší i světové kriminalistiky a justice, stal východiskem nejen k dramatickému cestě za osudy mnoha lidí, kteří s touto záležitostí a s osobou pachatelky tak či onak přišli do styku, ale také příběh nečernobíle zasadil do koloritu doby a nabídl prostor k úvahám o právních, psychologických, sociologických a společenských souvislostech. Kniha si klade za cíl oslovit každého, komu nejsou lhostejné problémy práva, zločinu, trestu a také nesnadno zmapovatelných temných zákrut lidské duše.