Už dávno jste odrostli školním lavicím, ale přesto si občas s potěšením přečtete pěkně napsanou pohádku? Pokud ano, pohodlně se usaďte a čtěte dál. Autorkou pohádky je Jaroslava Černá a pohádka vznikla pro připravovanou knihu Polem, loukou, za pohádkou, která bude druhým dílem před měsícem vydané knihy pohádek Klárka v zahradě splněných přání.
Rubrika: Čtení ke kávě
Knihožroutka
Náhodné okamžiky. Neplánovaná zahoření. Setkání, která už se neopakují… Tak vypadají chvíle, kdy si uvědomíme, že žijeme. Že každý den může být něčím zvláštním. Jiskrou, která nás zapálí pro zítřejší ráno.
Káva a kniha: oslava jednoho spojenectví
Kniha a káva: dva věční spojenci, kteří umějí přizpůsobit svou formu i chuť situacím, v nichž je vstřebáváme. Sto tváří knihy se odráží ve sto tvářích kávy – a je pouze na nás, jak se rozhodneme, že právě tu dnešní kávu a knihu chceme vychutnat…
Apokalypsa
Krátké nevážné pojednání o tom, co se může stát, když vám tetování začne plnit vaše přání. Dokonce i ta, o kterých ještě nevíte, že je máte…
Tramvaj
Rozžhavená tramvaj se sune letní pražskou ulicí a v jejích útrobách vznikají a zanikají desítky drobných mikropříběhů…
Proč se nerozvedete, když se nemáte rádi?
Sedím na lavičce v parku. Nevím, kolikátého je, který je den ani kolik je hodin. Je mi to jedno. Jde mi jen o to, jak přežít. Jsem zarostlý, neholený, je mi zima, mám hlad a žízeň. Mé šaty páchnou. Jsem bezdomovec.
O pravé podstatě Vánoc
Strážci vzdálených mystických říší,
svolávají tajemné bytosti z chýší.
Dva rozdílné světy propojují,
pravou podstatu Vánoc odhalují.
Pokyny z hlubin věků o tom, co udělat, jak žít… a jak napsat román
Možná znáte ten pocit, že někoho, s kým jste se „náhodou“ setkali úplně poprvé, dobře znáte. Něco vás k sobě přitahuje, pořád si máte o čem vyprávět, jste jaksi naladěni na stejnou vlnu. Často se mi stává, že po tom, co vyjde historický román, ozve se mi někdo, kdo se s některou z postav ztotožňuje. Naštěstí jsou to ohlasy pozitivní a jeden z nich k neuvěření. Ale tak se to stalo!
Anna Bolavá – Černý rok
Poezie není podle Anny Bolavé nic nedostupného či obtížného. Je součástí našeho okolí: předmětů, míst, událostí i lidí. Nejde o nic jiného, než si všimnout příběhu či gesta a domluvit se se slovy.
