Mezilidské vztahy jsou velmi důležité. Člověk má svatbu, něco podepíše. Tím už má patent na partnera. Jenže takhle to nefunguje. Hodně lidí se rozvádí. Nikdo jim neřekl, že vztah se musí pěstovat. Rozvíjet. Ochraňovat. Přesto vnímám svatbu jako převzetí odpovědnosti. Za svůj další život. Za partnera. Za budoucí děti.
Rubrika: Čtení ke kávě
Boty
Ne každý může v životě dělat to, co ho baví. Já se řadím mezi ty šťastlivce, kteří mají svou práci rádi. Vážně. Nicméně… Někdy je opravdu těžké zachovat si zdravý rozum.
Já takový nejsem
Pondělní ráno, 9. 30, nejmenovaný supermarket. „Šéfe, dochází rohlíky!“ „Šéfe, našla jsem plesnivou okurku, jo a kasy jedou naplno, to je tím zlevněným mlíkem a nestíháme péct buchty a lidi chtějí ten prací prášek v akci, jenže už je pryč!“
Vánoce – svátky světla, lásky, rozjímání
Prosinec. Nádherné dětské sny. Mikuláš s čertem. Někdy i s andělem. Trocha obav z pekelníka. Nadšení z Mikuláše vítězí. Tajemný Ježíšek. Ozdobený stromek. Všude plno světýlek. Dárky. Cukroví. Láska…
Stromy života
Stromy patří mezi největší zázraky naší planety. Už staří Keltové je chovali v posvátné úctě. Nazýváme je plícemi našeho světa, což je doslovné, protože bez lesů by byla naše planeta neobyvatelná. Nejen, že jsou lesy zdrojem kyslíku a uhlíku, který je
třeba k udržení stability našeho klimatu, ale jsou také zdrojem nádherné energie.
Jak jsem si sbalila kufry
Mám nohy zahrabané v písku, kolem šumí moře. Přestože je listopad, mám na sobě kraťasy. Nos krčím na ostrém slunci, abych viděla na „papír“ v počítači, a sluneční brýle jsem si pro jistotu odložila do vlasů, protože už se mi jednou stalo, že jsem tři dny vypadala jako mýval, který nemůže vyjít z domu. Když si představím, že si teď nalijete kávu a pustíte se do čtení, mám na sobě velkou tíhu zodpovědnosti, abyste těch pár minut strávili v dobré společnosti a také si odpočinuli.
Akademická čtvrthodinka
Akademická čtvrthodinka (A15) je studentský vědecko-popularizační projekt, který vznikl na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Jeho účelem je přinášet nejen akademické obci videa s vyučujícími jednotlivých kateder Filozofické Fakulty.
Šuplíkové příběhy
Psát do šuplíku je můj celoživotní úděl. Vždycky jsem chtěla vytvořit něco, co mě přežije, ale velice záhy jsem zjistila, že se psaním neuživím. Dětský sen zůstal nenaplněný. Ale „do šuplíku“ si člověk může psát, co chce, jak chce, a nikdo mu do toho nevrtá!
Roztomilá australská zviřátka
Když jsem doma řekla Austrálie, mamku málem omyli, táta vypadal na infarkt a brácha začal závidět, i když tam už byl. Všichni se shodli, že Austrálie je plná lezavců, lítavců, kousavců a jiných nebezpečenství. A hlavně, já prý přitahuji maléry.
Kdy už konečně?
Čekání je těžké. Nesnáším čekání. Čekání na vědění, na lásku, na úspěch. Čekání na partnera, až přijde z práce. Čekání, až se uzdravím. Až mě šéf povýší. Až pojedeme na dovolenou. Kdy už konečně začneme žít ten pravý život!?
