Domek stál na kraji vesnice. Hned za zahradou začínala pole, za nimiž zvlněný horizont krajiny plynule přecházel v tmavé kontury lesa. Stěna smrkových velikánů – sem tam přerušená rozsochatými dubisky – byla vlastně modrá, stejně jako obloha s vysokými mraky; krajinu osvětlovalo chladně zářící slunce, jehož paprsky se odrážely od čerstvě napadaného sněhu.
Rubrika: Čtení ke kávě
Spolucestující
Cestování po Praze zabere hodně času. Mnozí se mezi spoustou lidí cítí osaměle. Pokud se však umíte dívat kolem sebe, občas se i zasmějete. O jedné takové poměrně krátké cestě si můžete přečíst právě teď.
Dlouhé debaty? Někdy stačí jedna věta od tetky z naší ulice.
Vyrážím ven. Mezi lidi. A sama. Protože jinak si ty lidi neužiji. Když sedím v kavárně, mám chvíli nutkání zavolat kámošce, ať dorazí na víno. Ale pak vejde postarší pár a paní se na mě usměje a prohlásí, jaká je to krásná kavárna, a z rohu místnosti na mě mrkne mladík a já si říkám, jak jsem mezi lidmi a jak je to super.
Jak se hraje divadlo
Snad každé dítě si rádo hraje. Má oblíbeného medvídka, panenku, autíčko. Časem zjistí, že si dokáže pohrávat i s dospělými. Pokud se delší dobu nic neděje, začne se nudit. Chce získat pozornost. Srdceryvně pláče. Je často těžké rozeznat, kdy brečí proto, že mu něco je, a kdy si jen tak zahrává. Maminky to poznají neomylně. Možná někde tam jsou základy herectví.
Svět je v pořádku
Věk a moje postavení novopečené matky (rozuměj tělo po porodu) mě donutily k tomu, abych si v sobotu ráno, kdy může manžel hlídat malou, šla zaběhat.
Babí léto
Stařenka seděla na sroubené lavici před chalupou a pomalým pohybem slabé, průsvitné ruky krájela jablko. Ani si nevšimla, že jsem přijel. Díval jsem se na ni přes zchátralý dřevěný plot, který už dávno nesloužil svému účelu; řada latěk scházela, jiné visely na jediném zrezivělém hřebíku, sloupky byly vyviklané a prožrané hmyzem. Plot tu však zůstal – stejně jako chalupa a zanedbaná zahrádka – v podobě vzácné památky na stařečka. Pochovali jsme ho před deseti lety.
Život nebo smrt
Život sám je jeden z nejzajímavějších. Píše milé i kruté příběhy. Spoustu odstínů mezi tím. Někdy stačí naslouchat.
Čas zralých jeřabin
Zahlédl je, jak běží strání, když zavíral okno pokoje. To už svah Stolové rubal prudký liják. V šeru dešťové clony vynikalo bílé tričko dívky, mladík kulhal.
Jak jsem se zbavila tlaku!
Jsem pod tlakem! Časopisu, který mi říká, že pokud nebudu letos v létě nosit široké kalhoty s útlým pasem, nebudu hezká. Lítosti nad výrazem mámy, když jsem odmítla její jahodový dort, který vyráběla půl druhé hodiny. Jsem pod tlakem už i gumy z tepláků!
Chlápek s drakem
X je bezejmenný hrdina, muž bez vlastností. X není hrdina. X není muž bez vlastností, ač se autor snažil nechat mu jich co nejméně. X je antihrdina s příliš výraznými vlastnostmi. X je člověk, jehož minulost není důležitá. X žije v přítomnosti.
