Nakladatelství Fragment přineslo na knižní trh v květnu 2014 dvě reedice knih britského autora Terry Dearyho. První z nich je v pořadí první díl čtyřdílné série Švindlova Uličnická akademie s podtitulkem Lumpárny začínají (1. vydání Fragment 2010, originál: Master Crook’s Crime Academy – Burglary for Beginners, 2009), druhou pak díl následující s podtitulem Bezva finta (1. vydání Fragment 2010, originál: Master Crook’s Crime Academy – Robbery for Rascals, 2009). Překladu se ujal již tradičně Zdík Dušek, Ph.D. a ilustrace pocházejí z dílny Johna Kellyho.

Terry Deary (narozen 3. ledna 1946 v Sunderlandu v Anglii) je velmi plodný autor, u nás známý hlavně díky rozsáhlé sérii Děsivé dějiny (Horrible Histories), s níž začal již v roce 1993 a jež do dnešního dne čítá mnoho desítek titulů. Před třemi lety se televize BBC ujala zfilmování velké části z nich a naši diváci se s nimi v současnosti pravidelně potkávají na televizní stanici Déčko provozované Českou televizí.

Zajímavostí druhého vydání obou dnes představovaných titulů ve srovnání s prvním je výrazné počeštění překladu jmen hlavních postav. Zatímco v prvním vydání se Uličnická akademie jmenovala  Shwindlova, nyní je to Švindlova, zatímco ředitel této instituce byl pan Morrows, ve druhém vydání je to už pan Morous. A hlavní postava Smiffe Smithe byla překladu přejmenována na Tomáše Fuka. Celý příběh je umístěn do roku 1837 do malého městečka o zhruba dvou tisících obyvatelích s názvem Wildpool. A, jak jinak v Anglii, je příběh inspirován tradicí Robina Hooda a jeho braní bohatým a dávání větší části takto nabytého bohatství chudým. Tajemný pan Švindl založí formou školy pro malé zloděje, ironicky umístěné hned vedle nově založené policejní stanice, útulek pro vybrané nadané děti z chudých poměrů. Úkolem pana Morouse je snažit se předat chovancům útulku co nejvíce z pravidel zlodějského řemesla, ale samozřejmě nejen toho. Nenásilnou formou se budoucí zlodějíčci učí rozlišovat dosud pro jejich přežití nadbytečná a až ohrožující morální pravidla. První kniha ze série, Lumpárny začínají, vypráví skrze příběh chlapce Tomáše Fuka založení a první kroky této pozoruhodné instituce.  Druhý díl, Bezva finta, pak v příběhu pokračuje a navazuje bezprostředně na díl úvodní. Pouze první kapitolou seznamuje čtenáře s další postavou, nepříliš úspěšným zlodějem Donem Kastrolem, jenž se čtyřicet let před dějem vyprávěného příběhu ocitne po zpackané loupeži ve vězení, aby do příběhu mohl zase přispět po předčasném (o jeden den) ukončení svého trestu. Druhý z příběhů staví plně na znalosti postav z prvního a dává tak větší prostor rozletu vlastního děje. Uličnická akademie, věrna svému krédu bohatým brát a chudým dávat, se ujme prvního skutečně velkého případu a chystá se pomoci celé tisícovce legálně okradených obyvatel Wildpoolu k tomu, aby se jim vrátily nemalé peníze, jež důvěřivě a naivně investovali do podvodného projektu místního zbohatlíka. A jak je pro Dearyho příznačné, za pomůcku pro dokreslení příběhu si bere reálné podklady postavené do skutečných historických kulis – tentokrát je výrazným opěrným bodem příběhu Stephensonova konstrukce parní lokomotivy a postupné rozšiřování železniční sítě na anglickém území.

Jistou zajímavostí může být srovnání Terry Dearyho s jeho současníkem a jmenovcem, jen o dva roky mladším Sirem Terry Pratchettem (narozen 28. dubna 1948). Styl Švindlovy Uličnické akademie totiž zkušenému vyznavači Zeměplošských příběhů může připadat značně povědomý, jen výrazněji postavený na častých průběžných autorových vtipných komentářích k ději. Přitom Pratchettova Zeměplocha se představila světu o deset let dříve než první z příběhů Děsivých dějin a Terry Pratchett byl povýšen královnou Alžbetou II. do rytířského stavu ve stejném roce, kdy Terry Deary s příběhy Švindlovy Uličnické akademie vstoupil prvně na světovou literární scénu.

Komu je tedy série Švindlovy Uličnické akademie určena? Prakticky jsem ověřil, že šestiletý posluchač si z příběhu dokáže vzít základní jádro a v každém případě jej oslovují bohatě zastoupené ilustrace. Proti tomu padesátiletý čtenář už vnímá i historické pozadí a jemný humor příběhu protkaný řadou více či méně viditelných vtipných paralel. K tomu všemu navíc přispívá právě nově doplněná úprava překladu jmen postav, jež právě ve druhém vydání podstatnou měrou přispívá k pozitivnějšímu přijetí ze strany lokální čtenářské obce. Jinými slovy, příběhy jsou vhodné pro čtenáře bez rozdílu věku, každá věková i znalostní skupina si zde najde své.

Pro koho tyto publikace vhodné nejsou? Pravděpodobně se nejedná o čtení pro toho, kdo nemá rád humor ukrytý mezi řádky, ale dává přednost jasně vysloveným faktům. Pokud je čtenář zarytý odpůrce Pratchettovských prací, nejspíš se nestane ani fanouškem Terry Dearyho.  Je třeba připustit, že obecně je vývoj děje v prvních dvou dílech Švindlovy Uličnické akademie do značné míry předvídatelný, což ale neznamená, že by byl nudný, to v žádném případě.

Přinesla-li mi četba těchto dvou útlých knih nějaké zklamání, je to hlavně absence překladů dvou dalších dílů, které přitom vyšly v originále bezprostředně po vydání prvních dvou. Česky čtoucí čtenáři jsou tak zatím ochuzeni o jistě vzrušující rozvinutí příběhu ve třetí části Classes in Kidnapping (také 2009, Lekce pro únosce) a v zatím konečné čtvrté Safe-cracking for Students (2010, Skripta k otvírání trezorů). Snad se k nám brzy tyto překlady dostanou. Zatím si ale můžeme alespoň užít zábavy, ponaučení i příjemného odpočinku s druhým vydáním Dearyho Švindlovy Uličnické akademie, s příběhy Lumpárny začínají a Bezva finta.

Související knihy

Deary, Terry

Fragment

Deary, Terry

Fragment