To, že si s potomky nerozumíme, či že oplývají talenty, které u nás aby pohledal, ještě nutně nemusí nic znamenat. Jenže když hlavní hrdinka knihy s názvem Hra na lež Harriet Lockwoodová žijící v Americe zjistí, že její patnáctiletá dcera nepodědila ani po jednom z rodičů krevní skupinu, pak už je asi opravdu něco v nepořádku.

Nechce žít v nejistotě a nechá udělat analýzu DNA sobě, manželovi Oliverovi i dceři Florence. Ta potvrdí ty nejhorší obavy – Florence skutečně není jejich! Biologická dcera Lockwoodových žije tou dobou na druhé straně oceánu. Jmenuje se Nell a v Londýně bydlí se svojí matkou Zoey Sandsovou a jejím přítelem Richardem.

Za záměnou stojí zřejmě požární poplach v londýnské porodnici před patnácti lety. Jak se s tím obě rodiny vyrovnají? Dá se něco po těch letech vůbec dělat? Proč si Harriet nenechala říct a spustila celý ten kolotoč rozčarování a nového sbližování, když to nakonec málem vedlo k rozpadu jejího manželství? Proč se raději nesmířila s tím, že její dcera prostě není taková, jakou by ji chtěla mít, a nenechala džina v láhvi?

Takové otázky si musí položit asi každý čtenář, který bude knihu autorky Tess Stimson číst. Vypravěčka příběhů, v nichž řeší různá společensky choulostivá témata (náhradní mateřství – Co je moje, je i tvoje, chůva k dětem – Kdo miluje nejvíc, nevěra – Klub cizoložníků) si už mezi českými čtenáři vydobyla určité renomé. Její knihy nepatří do klasické červené knihovny a své čtenáře a čtenářky nutí k zamyšlení. Jsou to prostě „inteligentní romány pro inteligentní ženy“, jak již napovídá název edice, v níž kniha u nakladatelství Domino vyšla. Jistě je lehce přečtou i ti, kteří se nad ničím pozastavovat nechtějí, ale sami sebe okrádají o podstatnou část zážitku.

Hra na lež je zajímavým experimentem, připomíná mi hru na „co by, kdyby…“, kterou se rozhodla autorka dotáhnout až do konce. Její zápletka je originální, rozuzlení také. Charaktery jednotlivých postav jsou čtenáři srozumitelné, přestože nejsou razítkem, které si nesou hlavní hrdinové s sebou celou dobu. Vývoj situace totiž všechny proměňuje a utváří. Majetnická a vše ovládající Harriet dospěje v chápající bytost. Její „dcera“ Florence se pod vlivem samostatné a energické Nell také trochu osamostatní. A hlavně všichni zjistí, že někdy je opravdu lépe některé věci nevědět… Což si při čtení řekne určitě i nejeden čtenář.

Pokud budete hledat v knize Tess Stimson hluché a slabé místo, pak budete asi zklamáni. Alespoň mě totiž kniha chytla a nepustila až do konce. A nemyslím si ani, že je čtením pouze pro ženy. Námět záměny dětí v porodnici se totiž netýká jen žen, a přestože hlavními hrdinkami jsou čtyři ženy, neosloví zaručeně jen je. Možná by bylo dobré si román přečíst ve dvou například s manželem a potom společně nad navozeným tématem diskutovat a zahrát si na to své „co by, kdyby“. Třeba by mohlo jít o společnou večerní četbu na dovolené…

Ať tak či tak, kniha Hra na lež každopádně stojí za přečtení!

Některé omyly se podařilo rychle napravit, na jiné se přišlo až po mnoha letech. Dvě ženy, které v roce 1951 jako novorozence zaměnili v porodnici na malém městě ve Wisconsinu, se celou pravdu dozvěděly až ve svých třiačtyřiceti letech. Jenomže přes to všechno k takovým chybám pořád dochází, dokonce i dnes. V Rusku například dvě ženy před pouhými třemi roky zjistily, že jim v porodnici před dvanácti lety dali jiné holčičky. A pár let před tím zaměnili dvě holčičky po porodu také v Česku a přišlo se na to až po devíti měsících. A nedělo se to jen ve střední a východní Evropě. V roce 2008 vyměnili dvěma matkám v Illinois jejich novorozené syny při obřízce. Miminkům tehdy spadly identifikační náramky a personál je omylem prohodil. Zkrátka se to přihodilo. Nechápala, jak se to mohlo stát v Londýně v roce 1998, jenže se to prostě stalo. Výsledky DNA byly naprosto jednoznačné. (str. 85)

Související knihy

Stimson, Tess

Domino, 2014