Jmenuje se Nejde o talent a na konci loňského roku ji vydalo nakladatelství XYZ. Autorem je známý scénárista, hudební producent a porotce v soutěži Česko Slovensko má talent. Tohoto muže poznali Češi až při zmíněném zábavním pořadu, přitom se v showbusinessu pohybuje už skoro dvacet let. Není to nikdo jiný než charismatický Slovák Jaro Slávik.

Ve svém díle autor seznamuje se svou kariérou, spoluprací s českými i zahraničními umělci, ale i s jeho osobními názory na svět zábavního průmyslu. Je zajímavé přečíst si, jaké to je pracovat s hvězdami, jako jsou Lucie Bílá, Anastacia, Shaggy či Red Hot Chili Peppers, a dozvědět se, co se skrývá za jejich profesionální tváří. V mnohých případech by se dalo použít přísloví: „Není všechno zlato, co se třpytí.“

Samotná kniha je rozdělena na jednotlivé kapitoly pojmenované po různých knižních titulech. Autor tak učinil z důvodu, že uváděná díla považuje za ta, která by měl člověk mít ve své knihovně nebo si je alespoň přečíst. Připadá mi to velice nápadité. Autor kromě své knihy propaguje i další díla, na které čtenáře navede nenásilnou cestou. Člověk má hned chuť zmíněné tituly si vyhledat a přečíst.

Jméno kapitoly vždy udává téma, kterému se autor věnuje. Je obdivuhodné, že našel tak „velká“ díla a dokázal je spojit s tím, o čem chtěl psát. Pokud už čtenář určité dílo četl, může si snadněji přestavit, o čem bude kapitola pojednávat. Ale rozhodně není handicap, když dílo neznáte. Spíše vás to podnítí ke zvídavosti a začnete se těšit na to, co si pro vás autor v určité kapitole připravil. Mezi citovaná díla patří například Muži, kteří nenávidí ženy nebo Cesta kolem světa za 80 dní.

Kapitolu po kapitole pronikáte do autorova života a jeho pohledu na svět. Je to zážitek, který bych doporučila každému čtenáři, jenž se zajímá o svět zábavy či jen o osobnost Jara Slávika.I když může působit přísně a nafoukaně, po přečtení jeho memoárů jsem změnila názor. Televize je totiž jen určitá hra a lidi v ní loutky, které hrají svou roli. Otázkou zůstává, na kolik si tímto počinem autor vylepšuje svou image.

Přestože je kniha složená z životních vzpomínek a názorů autora, rozhodně bych ji nepovažovala za biografii. Jaro Slávik na sebe prozradil spíše věci, jež se týkají jeho profesního než osobního života. Ten si pečlivě střeží a neprozradí víc, než je nutné. V polovině knihy je vložen soubor barevných fotografií z autorova života a několik dalších fotografií můžeme nalézt v poslední kapitole, která má příznačný název Písačky.

Jeho začátek nebyl lehký a jak sám říká o své kariéře: „…À propos, kariéra… mnoho lidí se mě ptá na její začátky. Ta skutečná kariéra začala v okamžiku, kdy mi Martin Sarvaš nabídl místo skladníka ve vydavatelství EMI Monitor na Slovensku.“ Tento výrok mi připadá všeříkající a inspirující. Dokazuje to, že člověk se musí na své vysněné místo probojovat postupně a ne chtít hned všechno, o čem sní. I lidé formátu Jara Slávika začínali od nuly.

Nevzdávejte se proto svých snů jen proto, že nepřijdou tak rychle, jak byste chtěli. Snažte se, dokud vám budou síly stačit. Vyplatí se to. A když se budete řídit některou z rad, které vám autor v knize předkládá, třeba dosáhnete vysněného cíle dřív, než jste vůbec doufali.

Související knihy

Slávik, Jaro

XYZ, 2011