Jiří Mahen se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi a zemřel o padesát šest let později, 22. května 1939 v Brně. Jeho vlastní jméno je Antonín Vančura. Ten, komu připadá toto jméno povědomé, je na správné cestě, jelikož tento básník, prozaik, dramatik, publicista a knihovník pocházel ze staré evangelické rodiny pekaře spřízněného s rodinou spisovatele Vladislava Vančury. Pseudonym Mahen je inspirovaný postavou ze Zolova románu Germinal.

Mahenovy první literární pokusy spadají do jeho gymnaziálních let. Jeho raná lyrická tvorba vycházela z anarchismu a souvisela s životním postojem generace na přelomu 19. a 20. století. Po absolvování gymnázia studoval na pražské univerzitě češtinu a němčinu. V této době vstoupil do okruhu Neumannova Nového kultu, kde publikoval poprvé pod pseudonymem Mahen, a začal spolupracovat s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými časopisy, jmenovitě s Novým životem a Prací.

Klíčovým momentem v Mahenově životě byl jeho odchod na Moravu, jejíž prostředí si během studentských let zamiloval. Během prázdninového pobytu na evangelické škole v Javorníku nad Veličkou roku 1909 napsal svou nejúspěšnější hru Jánošík, jež byla inspirována cyklem Zbojníci od Miloše Jiránka. Již o dva roky dříve vydal impresionistické povídky s názvem Podivíni, vyprávějící o romantických snílcích a společenských vyděděncích a o jejich citových dramatech.

Roku 1910 Mahen opustil učitelskou profesi a vydal se do Brna, kde jej jako redaktora zaměstnal šéfredaktor brněnských Lidových novin Arnošt Heinrich. Devět let poté přešel do redakce Svobody, kde dva roky vedl zahraniční rubriku. Mezitím se věnoval své literární tvorbě. Roku 1911 vyšel soubor Díže, obsahující stovku mnohotvárných drobných próz. Toto dílo označil František Halas za nejdokonalejší impresionistickou knihu naší literatury.

Mahenovou nejpopulárnější prozaickou prací je dílo Rybářské knížky, kam shrnul své zážitky z rybaření plné procítěných obrazů přírody. Rybář byl vskutku vášnivý, stál v čele Prvního českého rybářského spolku v Brně. Věnoval se i literatuře pro děti, roku 1914 vydal Její pohádky. Druhý okruh Mahenova prozaického díla představuje publicistika, zabýval se různými žánrovými typy od beletristického útvaru až po eseje. Obzvláště rozvitá je jeho dramatická tvorba. V letech 1918 až 1922 položil základy umělecké tradice brněnského divadla, když působil jako dramaturg Národního divadla v Brně.

Jednou z nejzáslužnějších věcí, které Mahen vytvořil, je vybudování brněnské Městské knihovny. Jejím knihovníkem se stal roku 1920. O tom, jak moc vážně bral svou knihovnickou práci, hovoří tituly Knížka o čtení praktickém či Nutnosti a možnosti veřejných knihoven. V brněnské Městské knihovně pracoval celých 19 let. Po okupaci Československa, psychicky vyčerpán a těžce nemocen spáchal sebevraždu.

Zajímavý příspěvek k osobě Jiřího Mahena předvedla v červenci minulého roku u příležitosti putovního autorského čtení nazvaného Literatura v ulicích Kateřina Tučková. O akci si můžete přečíst v naší reportáži. Před Knihovnou Jiřího Mahena na Kobližné ulici autorka přečetla text nazvaný Jiří Mahen a okupace Československa.

Zdroj: www.spisovatele.cz, www.kjm.cz