Píše se rok 1975 a pro sedmiletou Raami ze dne na den končí dětství. Její otec se za rozbřesku vrací ze své pravidelné procházky se zprávou o bojích, které právě zachvátily ulice Phnompenhu, hlavního města Kambodže. Chaos revoluce a následný teror záhy rozdrtí všechny představy, které doposud holčička o světě měla. Ve světě novém, v němž se smrt, hladovění a tvrdá práce na hranici fyzických možností stanou něčím tak hrůzně všedním a všudypřítomným, se malá Raami upne k tomu jedinému, co jí z násilně přervaného dětství zbylo – k tradičním kambodžským mýtům a legendám, které jí vyprávěl otec. V ovzduší brutálního systematického teroru, kde je paměť brána jako nemoc a záminka k popravě, se dívka snaží s jejich pomocí bojovat o každý další den, kdy zůstane naživu.

Ukázka z knihy

Válka do mého dětského světa nevstoupila s výbuchy raket a bomb, nýbrž s otcovými kroky, které zazněly v chodbě, když cestou do své ložnice míjel můj pokoj. Uslyšela jsem s tichým klapnutím otevírat a zavírat dveře. Vyklouzla jsem z postele a opatrně, abych nevzbudila Radanu v její postýlce, jsem se vykradla z pokoje. Přitiskla jsem ucho na dveře a poslouchala.
„Jsi v pořádku?“ tázala se ustaraně maminka.
Každý den před rozbřeskem chodil tatínek na osamělou procházku. Vracel se zhruba o hodinu později a přinášel s sebou obrazy a zvuky města, z nichž poté vznikaly básně, jež mi nahlas předčítal. Dnes ráno se však zřejmě vrátil hned, jen co vyšel ven, protože sotva začínalo svítat a dojem noci se měl teprve rozptýlit. Jeho kroky odeznívaly do ticha jako pozůstatek snu nějakou chvíli po procitnutí. Představila jsem si ho, jak nyní leží vedle maminky, oči má zavřené a naslouchá jejímu hlasu, který tiší myšlenky, jež se neodbytně dožadují jeho pozornosti.
„Co se stalo?“
„Nic, miláčku,“ odpověděl táta.
„O co jde?“ naléhala.
S hlubokým, dlouhým povzdechem nakonec řekl: „Ulice jsou plné lidí, Aano. Bez domova, hladových, zoufalých…“ Odmlčel se, postel zapraskala a já jsem si představila, že se k mamince otáčí čelem a jejich tváře proti sobě leží na stejném polštáři, jak jsem je často vídala. „Tolik strádání…“
„Nezáleží na tom, jaké hrůzy se odehrávají tam venku,“ jemně ho přerušila. „Vím, že nás ochráníš.“

Stín banyánu

Autorka: Vaddey Ratnerová

Počet stran: 286
Formát: 150 x 234 mm
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-249-2291-1
Doporučená cena: 349 Kč

Knihu Stín banyánu vydalo nakladatelství Ikar.

Celou ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

O autorce

Vaddey Ratnerové bylo pět let, když se v roce 1975 dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové. Jakožto příslušnice královského rodu a intelektuální elity byla s rodinou vyhnána z domova a po následující čtyři roky podrobována otrocké práci a vystavována každodennímu utrpení, což velká část rodiny včetně otce nepřežila.
V roce 1981 odešla s maminkou do USA. Vystudovala Cornellovu univerzitu, kde se specializovala na dějiny a kulturu Jihovýchodní Asie a v současné době žije ve Washingtonu.
Autobiograficky laděný Stín banyánu, který porota prestižní PEN/Hemingway Award označila za „román, jaký nepochybně budou číst a oceňovat i příští generace,“ je autorčiným beletristickým debutem.

(Zdroj informací: bux.cz)

Nakladatelství Ikar je orientováno především na ženské čtenářky, kterým nabízí romance, společenské romány a memoáry, kuchařky nebo rádce; zajímavým projektem je i řada historických biografií z Habsburské monarchie. Mezi zavedené a celosvětově úspěšné autory Ikaru patří Danielle Steel, Joy Fieldingová, Rosamunde Pilcherová, Barbara Woodová, Erich Maria Remarque, Lion Feuchtwanger či Johannes Mario Simmel; z českých autorů např. Klára Janečková, Hana Marie Körnerová.

Související knihy

Ratnerová, Vaddey

Ikar, 2014