Paullina Simons se narodila v ruském Leningradě, ale o pár let později její rodina emigrovala do Spojených států. Od dětství bylo jejím snem stát se spisovatelkou, a tento sen se jí splnil, když v roce 1994 vydala svou první knihu Tully. Do povědomí českých čtenářů se ale dostala až v roce 2003, kdy vyšlo v nakladatelství Ikar první vydání knihy Měděný jezdec, která se po deseti letech dočkala své reedice.

Leningrad, rok 1941. Sedmnáctiletá Taťána nemá ani tušení, jaká bude budoucnost její rodiny. Je si ale jistá jednou věcí – začala válka. Právě v ten den začíná Taťánin příběh, ale ne díky tomu, že začala válka, ale díky tomu, že potkala Alexandra, ruského vojáka, který z ní na autobusové zastávce nemohl spustit oči. Už během té chvíle Taťána ucítí spojení, které je mezi ní a Alexandrem. Jenže v cestě jí stojí překážka, kterou nemá sílu zdolat – její sestra Dáša. Ta se totiž zamilovala, pravděpodobně poprvé v životě, a to právě do Alexandra. Alexander se s Dášou setkal o den dříve než s Taťánou. Pro něj nebyly chvíle strávené s Dášou nijak výjimečné, myslel, že jde o pouhé povyražení. Jenže pro Dášu jejich ,,vztah“ znamená mnohem více. A tak se Taťána pochopitelně zachová naprosto nesobecky, přesně tak, jak to má v povaze, a dopřeje Dáše její štěstí. Vždyť kolik mužů ještě potká? Spoustu, ale sestra je jen jedna. Jenže srdce je zrádné a dělá si, co samo chce. Taťána se může snažit jak chce, ale čím více Alexandra zná, tím hlouběji v pasti se ocitá. Nic je nezastaví. Ukradené pohledy, tajné doteky a polibky. Když ale přijde leningradská zima, životy všech visí na vlásku. Čí život se během těch měsíců zastaví? Dostane vůbec Taťána s Alexandrem někdy šanci, nebo byla jejich láska od začátku marná a ztracená?

V příběhu se setkáváme se dvěma verzemi Taťány – s dětskou Taťánou, pro kterou je z počátku válka jenom něčím vzdáleným a myšlenka na evakuaci vzrušující, protože by díky ní mohla navštívit nová místa. Jenže jak jde příběh a především život dál, Taťána je donucena procitnout a postavit se tváří v tvář životu. A ten nebyl v Leningradě za války vůbec jednoduchý, právě naopak. Byl krutý. A donutil Taťánu dospět, převzít zodpovědnost a ochránit ty, které miluje, i když se zdá, že válka a zima mají navrch. Taťána všechno prožívá naplno – lásku, bolest, oddanost. Je silná ve chvíli, kdy byste to nejméně čekali, a nebojí se obětovat cokoli, ani svůj život, pro lidi, které miluje.

Alexander je starší než Taťána a v životě si už prožil ledaco. Nikdy ovšem nemiloval, ne naplno. To pochopil ve chvíli, kdy poznal Taťánu. Nikdy v životě se necítil tak, jak se cítí s ní, nikdy nedůvěřoval nikomu natolik, aby prozradil, kým opravdu je. Byl sám. Jenže s Taťánou není nic jednoduché. Nedělá to, co po ní chce, má svou vlastní hlavu. Jenže přes to všechno, není jeho…

Jsou dva druhy knih, které se hodnotí hrozně těžko – knihy, které vás ničím nezaujmou, a knihy, které na vás udělají tak hluboký dojem, že na ně jen tak nezapomenete. Příběh Taťány a Alexandra se mi vryl do paměti, ani ne tak kvůli nim samotným, ale kvůli tomu, co se dělo na pozadí jejich života a co jejich příběh vymezilo. My dnes víme, že válka byla hrozná, že lidé trpěli, ale nedokážeme si to dost dobře představit, protože my sami jsme nic podobného nikdy nezažili. Abychom získali aspoň mlhavý obraz, musíme si pomoci. Právě v tomto bodě nastupují knihy, jejichž děj je situován do této doby a které lépe než cokoli jiného zachycují atmosféru určující celé dění. Proto patří můj obdiv současným autorům, kteří píší o něčem takovém, jako je válka, a skutečnost, že ji nezažili, je nezastaví v tom, aby napsali výjimečnou knihu. S čistým svědomím mohu říct, že jsem ještě nečetla příběh, který by byl tak intenzivní, který by mě lákal i děsil zároveň, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Ve snaze vytvořit komplexní obraz dějů a událostí vypráví autorka příběh střídavě pohledem obou hlavních hrdinů Taťány a Alexandra. Co ještě dodat? Ať už hledáte lásku, zradu, bolest nebo i štěstí, tato kniha vás pravděpodobně nezklame.

Související knihy

Simonsová, Paullina

Ikar, 2013