Opráski sčeskí historje jsou fenoménem, kterému nelze uniknout. Poté, co zaujaly tisíce fanoušků na blogovacím systému Tumbrl a na sociální síti Facebook, objevily se v novinách a dokonce i v televizi. Není se tedy co divit, že autor komiksů, vystupující pod pseudonymem Jaz, vydal knihu, představující to nejlepší z nejlepšího, co Opráski sčeskí historje nabízejí.

Kniha čítající čtyřiašedesát stran nese název Opráski sčeskí historje anep Fšichňi Zmikunďi národa a vydalo ji na konci roku 2013 nakladatelství Grada. Nápis na obálce hlásá, že jde o „příručku pro lajckou i otpornou veřejnozt“. Titul byl během tří dnů vyprodán a fanoušci, toužící po knižní verzi, museli čekat na dotisk.

Autor publikace, jak již bylo řečeno, vystupuje pod přezdívkou Jaz (přeje si zůstat utajen) a dle svých slov je „vedoucí Útsavu pro studijum dějin“. Komiks vznikl aplikací dadaistických komiksů na české dějiny. Zpočátku byly jednotlivé stripy zveřejňovány na serveru Okoun.cz. Komiks zveřejňoval i server iHNed. Vydání knihy není jediným autorovým úspěchem, Opráski sčeskí historje v roce 2013 vyhrály v anketě Křišťálová Lupa v kategorii „One (wo)man show“ a skončily jako čtvrté v kategoriích „Obsahová inspirace“ a „Projekt roku“.

Jak již mohli pozornější čtenáři vydedukovat, komiks je mimo jiné specifický svým komolením češtiny, vzniklým naprostým nerespektováním pravidel gramatiky, přehazováním písmen v jednotlivých slovech a nelogickým rozdělováním slov. To je mnohdy účelové a slouží k vytvoření vtipných zkomolenin, například „Přemřisl Autokar II.“, „Zmikund“, „Dement Gutwald“ nebo „Ceckosolensko“. Dále komiks dokáže čtenáře zaujmout svým svérázným grafickým provedením, které na první pohled vypadá velmi jednoduše, ale dokáže překvapivě přesně vystihnout jednotlivé postavy z českých dějin.

Nejsilnější zbraní Oprásků sčeskí historje je jejich svérázný a často i sarkastický a lehce morbidní humor. Opráskům není nic svaté, dělají si legraci z Praotce Čecha, Cyrila a Metoděje, Jana Husa, Jana Amose Komenského, Václava Havla, Klementa Gottwalda, … Zkrátka dělají si legraci ze všech významných postav naší historie, to vše v chronologickém pořádku od mytických počátků našeho státu až po 70. léta 20. století.

A tak zatímco Libuši „hráblo“ a nechala si poslat pro Přemysla, který „šecko zvorá a pracjue se samima volama“, Cyril vymyslel hlaholici, která je „pro rusaki dbobrá“ a Přemyslovi Otakarovi II. se ta krůta zdála moc suchá (narážka na Suché Kruty, kde Přemysl svedl bitvu s Rudolfem I.), Jan Hus si stěžuje, že jeho názory jsou pro některé účastníky koncilu „uš trochu na hraňici“, Dobrovský vysvětluje Jungmannovi, že píše německy, protože „gdobito čet čezki“, a František Ferdinand D´Este si jel dát do Sarajeva „voras od toho vječního stříleňí“.

Ačkoli by se mohlo zdát, že Opráski jsou jednoduchým komiksem, pravda je taková, že k plnému pochopení je často třeba, aby čtenář disponoval hlubšími znalostmi dějin. V opačném případě mu totiž pointa mnohých textů unikne. To platí například o stripu připomínajícím bitvu u Wogastisburgu, stojícím na tom, že přesná lokace hradiště Wogastisburg je dnes pravděpodobně nemožná, nebo o již zmíněném stripu popisujícím bitvu mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem I. u Suchých Krut. Povětšinou si však čtenáři vystačí se znalostmi, které si přinesli ze základní školy.

Oproti internetovým Opráskům přináší kniha navíc krátké medailonky slavných osobností, které se v komiksu objevují nejčastěji. Samozřejmě i tyto popisky o několika větách jsou vtipné a plné sarkasmu. Dozvíme se například, že Vladivoj „Neňí moc známí, a le nato, jag krádce vládl, toho ztačil domrvit ceklem dozt.“ nebo že Jan Žižka „… zničil tolig hradů a koztelů, že stoho památkoví ústaf má dondes osipki…“.

Kvůli svému relativně krátkému rozsahu se do knihy nevešly všechny Opráski a někteří čtenáři tak mohou být zklamaní, že právě na jejich oblíbený komiksový strip se nedostalo. Na druhou stranu by však tento fakt mohl věštit brzké pokračování knižního vydání Oprásků, což by dozajista jejich fanoušci uvítali.

Opráski rozdělily veřejnost na dvě skupiny. Zatímco jedna si klepe na čelo a stěžuje si, jakou podivnost to zase kdo vymyslel, druhá Opráskům fandí a libuje si v jejich svérázném humoru. Ať už se případný čtenář přidá k jakékoli skupině, faktem zůstává, že Opráski dokázaly k českým dějinám alespoň na chvíli přitáhnout i ty, kteří o ně do té doby nejevili výraznější zájem.

Související knihy

Jaz

Grada, 2013