Lenka Rožnovská a Zuzana Pospíšilová, známé autorky pohádek pro děti předškolního a mladšího školního věku, snad netřeba blíže představovat. Obě mají na svém kontě mnoho pohádek, od Lenky Rožnovské jsme vám prostřednictvím recenzí představili například knihy Škola pohádkového kouzlení, Dědo, ty jsi indián, Vojta a Pepík Marcipánek, Terezka a Šáša Šášulác či Školačka Kristýnka, od Zuzany Pospíšilové zase Mokré pohádky, Lumpíček a Rošťanda, Letadélko Jurášek či Detektivové. V nakladatelství Grada vyšly nové pohádky Tatínku, nezlob! a O lakomém křečkovi, které zpracovávají již dříve aplikované téma.

Lenka Rožnovská před nedávnem vydala knihu Dědo, ty jsi indián, v níž vypráví o správně praštěném dědečkovi, který hýří bláznivými nápady – k velké radost své vnučky Aničky a velké nelibosti rozumné babičky. I v knize Tatínku, nezlob! se setkáváme s triem správně praštěný muž, rozumná žena a malá holčička. Jen tentokrát, jak lze z názvu vytušit, se nejedná o prarodiče a vnučku, ale o rodiče a jejich dceru.

Pan Všetečka je vynálezce, který hýří originálními nápady, které ne vždy dopadnou tak, jak mají. Ale nevadí to – tedy jeho dceři Barušce. Maminka Všetečková má ke svému muži více důvěry než Aniččina babička, a tak si troufne odjet na pár dní pryč. Se slovy „Tatínku, nezlob!“ opouští byt a doufá, že ho po návratu najde na původním místě a v původním stavu. Samozřejmě, že táta Všetečka neposlechne a zase bude vynalézat… a pak rychle řešit způsobené katastrofy, jen aby maminka nic nepoznala.

Zuzana Pospíšilová své knihy Jak se kozel stal zahradníkem a Proč už kocour nemlsá vydala již v roce 2011, ale teprve letos se ke zvolenému tématu opět vrací v nové knize. Tehdy i nyní si vybírá různá úsloví a prostřednictvím pohádky se zamýšlí, jak asi mohla vzniknout. Proč říkáme „špinavý jako prase“, „spí jako dudek“ a další? Jsou všechna zvířátka daného druhu taková, nebo se mezi nimi vyskytla nějaká „černá ovce“, kvůli které dnes prasátka vnímáme jako špinavá zvířata, straky jako zlodějky a podobně?

Příběhy v obou knihách nejsou špatné, nejspíše ale čtenáře výrazně nenadchnou. Příhody Všetečkových začínají jako krátké příhody, co jedna kapitola, to jeden ukončený příběh. To se ale záhy změní a příhody s koncem kapitoly nekončí. Tato nejednotnost (ve srovnání s Dědo, ty jsi indián) dospělého trochu ruší a vadí například, je-li pohádka čtena na dobrou noc. Potomek celkem oprávněně žádá, aby byl příběh čten dál a on se tak dozvěděl, jestli bude Barunčinu trápení s vlasy konec či jestli Barunka vyzraje na zlého obaleče jablečného…

U Zuzany Pospíšilové na sebe příběhy nenavazují a jsou o poznání delší – mají 14-15 stran. Do knihy se tak vešlo (stejně jako v předchozích knihách zpracovávajících toto téma) jen pět příběhů.

Obě knihy vyšly v edici Čtení pro prvňáčky. Knihy z této řady většinou mají pro začínající čtenáře uzpůsobenou nejen velikost písma (obě knihy disponují větším písmem a textu na stránce není mnoho), ale také délku kapitol. To u knihy O lakomém křečkovi neplatí. Méně trpěliví čtenáři či posluchači by mohli mít s delšími kapitolami problém.

Posledním společným prvkem je tatáž ilustrátorka obou knih – Markéta Vydrová. Zejména u knihy Tatínku, nezlob! její obrázky skvěle korespondují s dějem a dodávají úsměvnému textu další humorný rozměr.

I když se dle mého nejedná o nejlepší díla Lenky Rožnovské a Zuzany Pospíšilové, obě pohádky jistě stojí za přečtení. Z představované dvojice mne více zaujala kniha Tatínku, nezlob!, která je vtipnější a čtivější. Pokud i vás zaujme, rozhodně nevynechejte ani jejího „předchůdce“ Dědo, ty jsi indián.

Související knihy

Tatínku, nezlob!

Rožnovská, Lenka

Grada, 2013

O lakomém křečkovi

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2013