Ve chvíli, kdy bývalá britská novinářka Ariana Franklinová vydala knihu Vykladačka smrti, asi nikdo netušil, s jakým úspěchem se setká a že bude následovat volné pokračování v podobě dalších tří knih. Hlavní postavu, lékařku Adélii Aguilarovou si oblíbilo velké množství čtenářů. První z knih dokonce získala prestižní cenu Nejlepší kriminální román roku 2007. Čím vlastně tyto kriminální thrillery ze středověké Cambridge okouzlují?

Snad každý čtenář si zde může najít „to své“. Romány jsou nejen dobře napsaným příběhem, ale nabízí i řadu zajímavých informací z historie, podaných nenásilnou, poutavou formou.

Ve Vykladačce smrti se čtenáři poprvé setkali s fiktivní postavou Vesuvií Adélií Ráchel Ortese Aguilarovou. Autorka si zde bravurně pohrála s kontrasty, jež tvoří Adéliin život v Salernu a dobrodružství v Anglii. Hlavní hrdinka vyrůstala jako nalezenec v rodině dvou vzdělaných lékařů, a co víc – její matka byla křesťanka, otec Žid. Navíc žili v Salernu, kde v té době byla proslulá univerzita poskytující i, na svou dobu neobvyklé, lékařské vzdělání. Salerno jakožto přístavní město oplývalo velikou národnostní pestrostí. Není proto divu, že z Adélie vyrostla vzdělaná a na tehdejší poměry svobodomyslná žena. Věnovala se svému povolání „vykladačky smrti“ (tj. patoložky, řečeno dnešními slovy) a učila studenty na univerzitě rozumět tomu, co mrtví živým sdělují.

Její poklidný život doslova obrátí vzhůru nohama příkaz krále, který žádá o nejlepšího vykladače smrti, navíc znalého angličtiny, pro misi v Anglii. Kritéria samozřejmě splňuje jedině Adélie, a tak je to právě ona, kdo nedobrovolně odjíždí z na tehdejší dobu osvíceného města a ocitá se v temné Cambridgi. Anglickým ženám je vzdělání zapovězeno, i znalost léčivých bylin může znamenat smrt na hranici. Aby se Adélie ochránila před tmářstvím, vydává se za překladatelku a pomocnici svého saracénského přítele Mansura, „věhlasného lékaře“. Skupinku doplňuje Žid Simon, muž, kterého lze dnešními slovy označit za detektiva.

Skupinka má za úkol vypátrat brutálního vraha dětí. Ze zločinů jsou neprávem obviněni Židé, kteří se před pomstychtivým lidem musí skrývat v místním hradu (v podstatě jsou zde vězněni). Ani fakt, že k vraždě dojde i po jejich přesunu do hradu, obyvatele města nepřesvědčí. Hned si najdou vysvětlení – Židé umí létat!

Je zřejmé, že Adélie to nebude mít lehké. Lidé na ni pohlížejí s velkou nedůvěrou a nikdo jí pátrání neulehčí. Podaří se jí odhalit, kdo a proč děti vraždí? Očistí pověst Židů? Neskončí na hranici? A proč ji její král vlastně poslal do Anglie – copak mu záleží na vyšetření vražd v cizí zemi? Proč?

Na čtenáře čeká napínavý, i když místy poněkud zdlouhavý příběh. Pokud znáte některé další pokračování „vykladačky smrti“, budete ochuzeni o jednoho podezřelého. A to, kdo je skutečným vrahem dětí, lze vytušit poměrně brzy, což je velká škoda. Citlivější povahy by mohly mít problém s naturalistickým líčením toho, jak surově a nechutně vrah své oběti zohavil a umučil. Svíravý pocit v žaludku může umocnit fakt, že se jedná o malé děti. Naštěstí není těchto míst v knize mnoho.

Jako bonus navíc se dozvíte i řadu zajímavostí o tehdejší době. Autorka si reálie nevymyslela, v knize nabídla řadu ověřených faktů. To, že v Salernu mohly studovat i ženy, možná některé z vás nepřekvapí, ale věděli jste například, že se lékaři učili pitváním prasat, protože je už tehdy považovali za nejpodobnější člověku?

Anglický král Jindřich II. Plantagenet je zde představen v jiném světle než obvykle, není to jen „ten, kdo dal zavraždit Becketa“. Možná, že je to autorčina snaha o jakousi rehabilitaci panovníka, který ve své zemi provedl řadu odvážných a prospěšných rozhodnutí.

Kniha je protkána větami a slovy z latiny, francouzštiny, arabštiny, italštiny, hebrejštiny, najdete zde i slovíčka z němčiny, turečtiny a řečtiny. Všechny použité výrazy jsou přeloženy, popřípadě i vysvětleny na konci knihy. Možná by bylo lepší, kdyby vysvětlivky byly uvedeny v textu jako poznámka pod čarou. Některé z nich jsou totiž vysvětleny přímo v textu o kousek dál. Čtenář se tak ocitá v situaci, kdy neví, zda má číst dál a doufat, že mu postavy či vypravěč sdělí význam cizích slov, nebo zda má rovnou nalistovat vysvětlivky.

Pro zvídavé čtenáře, kteří by se rádi dozvěděli, nakolik kniha vychází ze skutečnosti, připojila autorka své poznámky.

Vykladačka smrti poprvé vyšla v nakladatelství Jota v roce 2009. Díky velkému zájmu čtenářů si vyžádala dotisk (více informací zde). Nenechte si tuto poutavou i poučnou knihu ujít a ponořte se do dnes už těžko uvěřitelné atmosféry temného středověku!

Související knihy

Ariana Franklinová

Jota