„Dvě věci ovlivňují mocně uměleckou osobnost – dětství a rodný kraj.“

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova, v kraji, se kterým jsou spojena jména spisovatelů Aloise Jiráska a Boženy Němcové. Jeho matka sbírala slovesný folklór a otec, povoláním lékař, působil jako předseda místních divadelních ochotníků. V malebné přírodě Podkrkonoší, ve městě Úpice, strávil spolu s bratrem Josefem a sestrou Helenou takřka idylické dětství. K bratru Josefovi ho vázal velmi silný cit, cítil k němu starostlivost, obdiv a jistou závislost. Spolu literárně tvořili, s ním nejraději žertoval, hovořil i mlčel. V soukromí ho nazýval Peča. Gymnázium začal studovat v Hradci Králové, ze kterého byl ale vyloučen za napsání satirické básně proti císaři. Po absolutoriu na gymnáziu v Praze vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie, estetika, dějiny výtvarného umění a filologie.  V roce 1917 působil krátce jako vychovatel a knihovník ve šlechtické rodině Lažanských na zámku Chyše.

„Ve svém životě jsem učil jediného žáka a stal-li se z něj, kloučka zeleného, boxer polotěžké váhy, není to jistě zásluha mé pedagogické metody.“

V letech 1917–1921 pracoval spolu s bratrem Josefem jako novinář v redakci Národních listů. Po neshodách s redakční radou nastoupil v roce 1921 do redakce Lidových novin, kde působil až do své smrti. Psal články, reportáže, odborné stati, kritiky, glosy, polemiky, knižní a divadelní recenze, fejetony a sloupky. Jeho žurnalistická tvorba se pro mnohé stala vzorem. Noviny se mu staly posláním, všiml si, jak velký vliv mají na každodenního čtenáře.

„Svou službu v novinách považuji za velkou výhodu: nutí mě, abych se zajímal o všechno na světě, o politiku, hospodářství, sport, aktuality atd.; je to hodně široký styk se životem, jenž dělá dobře člověku žijícímu denně svých šest, osm hodin u psacího stolu.“

V průběhu 20. let se oba bratři Čapkové začali věnovat divadelní tvorbě. V roce 1921 mělo premiéru drama R.U.R., které autora proslavilo po celém světě. Dílo symbolicky zobrazuje dopady zneužití techniky k vraždění lidí. Na podnět Jaroslava Kvapila se stal Čapek dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. Herec Josef Vojta vzpomíná na Karla Čapka takto:

„Věčná škoda, že se nemohl Karel Čapek trvale věnovat režisérské činnosti! Byl jemný, hluboce lidský a dovedl svou vroucí moudrostí, podloženou všestranným vzděláním, neobyčejně povzbudit. Nikdy jsem ho neviděl rozčileného.“

Následovaly další divadelní hry Ze života hmyzu, Adam stvořitel, Lásky hra osudná, Bílá nemoc. Čapkova utopická díla se zabývají otázkou – co by se stalo, kdyby – např. Věc Makropulos, Krakatit, Bílá nemoc a další. Posledním divadelním kusem bylo protiválečné antifašistické drama Matka. To a román Válka s mloky jsou poznamenány hrozbou nastupujícího fašismu, který ohrožuje základní principy demokracie a humanity. Čapek se však nezabýval jen globálními otázkami lidstva, ale soustředil se i na všední problémy obyčejného člověka – Povídky z jedné kapsy a druhé kapsy. Smysl pro realitu všedního okolí se projevuje v knihách Zahradníkův rok, Věci kolem nás, Měl jsem psa a kočku, Jak se co dělá, nebo v cestopisných prózách – Italské listy, Anglické listy ad. Jedním z obecně uznávaných vrcholů Čapkova díla je trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Jejich společným rysem je lidské poznání a láska k člověku. Posledním autorovým dílem je nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna. Karel Čapek přispěl svým dílem i do pokladnice české literatury určené dětem, kromě jeho Devatera pohádek nelze nevzpomenout jednu z nejznámějších autorových knih, jejíž hrdinkou je štěně foxteriéra Dášenka nazvaná Dášeňka čili život štěněte. Text knihy doprovodil i vlastními kresbami a fotografiemi. Neopomenutelná je Čapkova role překladatele tehdejších francouzských moderních básníků.

Jeho literární jazyk se projevuje vytříbenou češtinou, stylistickou obratností, používáním neobvyklých slov a rozvitých souvětí. Na Čapkovu tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání. Podobně jako mnozí jeho současníci i on byl ovlivněn pragmatismem, expresionismem a vědeckotechnickou revolucí. Nemalý vliv na jeho tvorbu měla první světová válka a později i strach z fašismu a nacionálního socialismu a blížící se druhé světové války.

Karel Čapek odmítal psát své knihy na stroji. Jeho rukopis se vyznačoval drobným písmem a byl těžko čitelný. Patřil mezi spisovatele, kteří psali načisto. Psal pomalu, pečlivě a nesnášel spěch. Jako příklad uveďme román Zahradníkův rok. Praktické zkušenosti k napsání knihy sbíral celý rok. Začal zahradničit na malé neobdělané půdě; jak vznikala a vyvíjela se zahrádka, tak postupně vznikala i kniha.

„Román vzniká, kdežto drama jeho výbuch.“

V roce 1922 se seznámil na premiéře divadelní hry Lucerna s T. G. Masarykem. Zhmotnělým výsledkem jejich doživotního přátelství je třídílný spis Hovory s T. G. Masarykem (1928-35). Nelze nezmínit proslulé schůzky „pátečníků“, kdy se v Čapkově vile na Vinohradech scházela každý pátek řada uměleckých a politických osobností, Masaryka nevyjímaje.

V roce 1935 se oženil s dlouholetou přítelkyní, českou herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou.  Jak vnímala Karla Čapka vlastní žena?

„I kdyby tento muž nic nenapsal, byl naprosto výjimečný. Celé jeho jasné a přirozené myšlení, jeho zvídavý, planoucí vztah a nikdy neukojený vztah k životu, jeho básnický a filosofický obdiv k přírodě a existenci člověka, jeho úcta k bližnímu, jeho půvabná a cudná mravnost, přísnost k sobě a shovívavost k druhým, to vše bylo opravdu výjimečné.“

V roce 1936 byl poprvé navržen na Nobelovu cenu.

Nastupující fašismus spolu s Mnichovskou dohodou znamenaly pro Karla Čapka velký otřes, ze kterého se už nevzpamatoval. Cítil, že principy demokracie a existence samostatného Československa jsou v ohrožení. Intervenoval za záchranu československé demokracie nejen doma, ale i v zahraničí, bohužel marně.

„Nemohou vydat sami sebe, protože vidí jasně, kam to povede.“

Zemřel po těžké nemoci 25. prosince roku 1938.

Osobnost a dílo Karla Čapka jsou symbolem kulturního, společenského a politického života první demokratické Československé republiky. Svou činností vystupoval vždy na obranu humanistických hodnot a stavěl se proti ideologiím, které v jedinci viděly jen součást masy vhodné k uskutečnění svých programů.

Roku 1995 byl Karlu Čapkovi propůjčen Řád T. G. Masaryka in memoriam.

V roce 2009 vyšla obsáhlá korespondence pod názvem „Vojáku Vladimíre…“, kterou vedl Karel Čapek s brněnským advokátem Jinřichem Groagem na téma pacifismus a odpírání vojenské služby.

Významné životní okamžiky Karla Čapka se podařilo mistrně zachytit režiséru Štěpánu Skalskému ve filmu Člověk proti zkáze.

Na závěr ještě jeden citát, který vypovídá o výjimečné osobnosti Karla Čapka více než všechny biografické údaje.

„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“

Použitá literatura:

http://www.libri.cz/index.php. Dostupné zde.
SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Živý jako nikdo z nás: o Karlu Čapkovi. Vyd. 1. Praha: Hynek, 1997, 266 s. ISBN 80-85906-69-4.
MENCLOVÁ, Věra a VANĚK, Václav. Slovník českých spisovatelů. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2005, 822 s. ISBN 80-7277-179-5.