V nakladatelství Titanic vyšla kniha Alberta Vojtěcha Friče vyprávějící příběh jihoamerického indiána s názvem Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu. Český cestovatel, etnograf, botanik a publicista přivezl v roce 1908 do Prahy Čerwuiše Pišoáda Mendózu. Ovšem ne jako „výstřelek“, aby si vysloužil obdiv u svých krajanů. Měl v podstatě jediný cíl. Chtěl mu pomoci nalézt lék na nemoc, která se šířila mezi ostatními příslušníky kmene Čamakoko. V našem hlavním městě se ale oba ocitli jen čirou shodou náhod…

Fričova cesta do Paraguaye měla mít nejprve jiný cíl. Návštěva indiánského kmene se změnila ve chvíli, kdy zjišťuje, že je mezi nimi silně rozšířena záhadná nemoc, která je postupně zabíjí. I když se snaží odhalit její příčinu ihned na místě, není jen s pomocí mikroskopu schopen říci, o co se jedná. Nemůže tedy ani odpovědět, jak ji léčit. Rozhodne se vzít jednoho z indiánů, který se nabídl být jakýmsi pokusným králíkem, s sebou do Evropy. Tam jej chce nechat vyšetřit odborníky. A tím začíná příběh, od kterého nebudete moci odtrhnout oči…

Fričova kniha je nabitá od začátku do konce cestovatelskými zážitky. Z jeho vyprávění poznáte život indiánů v Jižní Americe, seznámíte se se zvyky a tradicemi, které pro ně znamenají více než pro civilizované Evropany peníze. Vrátíte se do časů, kdy pro lidi znamenala čest mnohem více, než už si možná dnes dokážeme představit. Stejně tak ale poznáte, jak neúprosný je čas a co může způsobit nadšení a víra primitivních kmenů.

Fričovi se podařilo Čerwuiše vyléčit. Sice za přispění neznámého „pana Nováka“, ale pomohl tak celému kmeni. Jenže tím, že přivezl do civilizace člověka, který neměl o životě v tomto pro něj naprosto odlišném světě ani potuchy, odsoudil ho vlastně už na začátku. Čerwuiš se seznamuje s výdobytky tehdejší Evropy, které jsou naprosto nesrovnatelné s tím, jak žijí indiáni. Hygiena či oblékání jsou jen jeho malými částmi. I když by se mohlo zdát, že to bude k něčemu dobré, opak je pravdou. Po návratu do kmene jeho vyprávění nikdo nechce poslouchat, nevěří lžím, a ta se ve zdejších končinách tvrdě trestá…

I když je kniha více či méně naplněna také anekdotickými epizodami, které vám vykouzlí úsměv na tváři, je právě především příběhem nešťastného člověka, který se obětoval pro záchranu svého kmene.

Stejně tak jako Čerwuiš, i Alberto Vojtěch Frič dostává možnost vidět svět z jeho druhé stránky. Na civilizaci, kterou Čerwuiš začal „obdivovat“, shledává Frič závažné nedostatky. Přetvářka a zlozvyky jsou každodenní součástí života. Už nikdy to nebude stejné. I on se už bude na svět dívat jinýma očima.

Kniha udělá nepochybně radost všem, kteří touží poznávat dálky a neznámé civilizace. Jedinečnost vidím rovněž v tom, že se příběh odehrává před více než sto lety. Čtenář má tak možnost poznat naprosto odlišný svět i myšlení, způsoby cestování a poznávání dalekých částí světa. Zaujmou jej odlišnosti v přístupu a chování lidí, a to samozřejmě nemyslím jen těch žijících uprostřed džungle. Možná bychom i my dnes, po tolika letech, potřebovali „Čerwuiše“, aby nám ukázal, jak žít čestně a vážit si jeden druhého.

Fričovy vzpomínky byly nejprve publikovány v roce 1943 jako seriál v časopise Pestrý týden pod názvem Indiánský Guliver, který jel vyzkoumat Evropu. Až teprve v roce 1993 dostávají knižní podobu jako Červíček (přezdívka Čerwuiše). O sedm let později, v roce 2000 vychází kniha Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu. Ta obsahovala i dříve nepublikované části. V současném třetím vydání najdete i zajímavý závěr.

Kniha je navíc doplněna řadou černobílých fotografií, které výrazně dokreslují celé vyprávění z cest Alberta Vojtěcha Friče. A samozřejmě bude mít možnost pomocí nich i sledovat samotnou „proměnu“ Čerwuiše v civilizovaného člověka.

Související knihy

Čerwuiš
aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu

Frič, Alberto Vojtěch

Titanic, 2011