Absurdistán existuje

3.1.2012 Tereza Zítková Bez komentáře

Komiks není už dávno jen záležitostí dětí a mládeže, kteří v sešitcích na pokračování sledovali osudy svého oblíbeného superhrdiny. Komiks se stal druhem umění, literaturou, se kterou je nutno počítat. A že je co obdivovat, mi ukázala právě kniha, se kterou vás seznámím v této recenzi.

Jsem velkým milovníkem knih, a proto když mi kamarádka doporučila komiksový příběh, brala jsem tuto knihu do ruky s jistým sebezapřením a opovržením. O co víc mi mohou dát „obrázky“ oproti klasicky napsané knize, říkala jsem si. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem ji přečetla během večera, a světe div se, pohltila mě svou jednoduchostí a krásou.

Tento příběh napsal kanaďan Guy Delisle a své dílo nazval Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje. U nás vyšla v roce 2009 u nakladatelství BB/art. Autor je cestovatelem a kreslířem z povolání. O své pracovní cestě do Severní Koreje napsal humoristické vyprávění, které čtenáři přibližuje život v jedné z posledních komunistických zemi. Nejedná se o jednolitý děj, ale o složeninu kratších bizardních historek, které zde Guy Delisle zažil.

Autor zde pracoval jako poradce při tvorbě animovaných filmů. Černobílé kresby pomáhají dokreslit ponurou atmosféru, kterou země vyzařuje do světa. Přes prvotní šok, že v zemi nefungují mobilní telefony, neexistuje tu internet a město v noci nesvítí, se Guy Desile přenese rychle a začne okouzlovat čtenáře svým úžasným pozorovacím talentem. Všímá si detailů, které čtenáři pomáhají dokreslovat život na tomto místě.

Často také používá ironii a sarkasmus. To napomáhá odlehčit tíhu absurdity zákazů, které jsou pro člověka z Evropy či Ameriky nepředstavitelné. Guy zde jako cizinec nesmí chodit sám, a tak jsou mu přiděleni průvodce a překladatel. Ti s ním postupně navštíví největší památky Koreje. Všechna tato místa spojuje pouze jedna věc – oslavují své vůdce Kim Ir-Sena a jeho syna Kim Čong-Ila.

A jelikož je Guy recesista, zkouší přísná pravidla daná režimem, jak se jen dá. Pouští vlaštovky na ulici, podstrkuje lidem román 1984 od George Orwella, jenž je o totalitním režimu, a prochází se městem sám. Jeho činy jsou brány s rezervou a většinou je lidé spíše ignorují. Autor poznává Pchjongjang, hlavní město, tak, že ho vlastně nepozná vůbec. Cizinci jsou od běžného obyvatelstva odděleni, a když už se k někomu přiblíží, dozví se tu samou informaci, kterou slýchají v rádiu či v televizi. Vládce je nejlepší, má ve všem pravdu a pro svou zemi by udělal cokoliv. Demagogie tu vládne tak, že lidé už všemu začali sami věřit.

Nakonec ale získává podrobnější informace o fungování státu, a to od pracovníků humanitních organizací. Ale i činnost, jenž má být ve znamení spásy a dobra, se zde využívá k utvrzení vládnoucího systému. Autor se nad mnoha věcmi pozastavuje a nechápe, jak je to možné, ale čeští čtenáři – především starší generace – ví o jídle na příděl, omezených dávkách energie a velkých oslavujících průvodech svoje.

Kniha nepřináší žádné nové informace ani poznatky, bez kterých by člověk nemohl žít, ale je psána vtipně a glosuje o vážných věcech s takovou lehkostí, že si až říkám, že není možné, aby takový „Absurdistán“ v 21. století existoval. Ale existuje, bohužel pro lid, který tam žije.