Co Vás přimělo napsat knihu?

Asi před deseti lety za mnou přišel Honza Dědek, novinář a hudební publicista, s tím, že by chtěl sepsat náš příběh. Tenkrát jsem si říkal, že je brzy a že ho jednou sepíšu sám. Vyšlo to na dvacátý výročí kapely, dobrá příležitost všechno zabilancovat. Půlku knihy jsem napsal já. Vybral jsem z kapelního života zajímavý věci, smutný i veselý, a zbytek jsou rozhovory, který Honza Hlaváč z nakladatelství Daranus udělal s ostatníma lidma z kapely, naší manažerkou, kapelním guru – chlapíkem, kterýho jsme před dvaceti lety přesvědčili, aby nám vydal desku a on to skutečně udělal. Také jsou tam rozhovory s manželkou Pavla Grohmana a mojí ženou. Já si vůbec nemyslím, že jsem spisovatel, ale cílem bylo shrnutí. A kupodivu všichni, co si knihu přečetli, říkají, že se čte velice dobře. Někdo mi dokonce říkal, že na konci plakal.

Jak dlouho Vám trvalo knížku napsat?

Začali jsme před rokem v létě. Lehl jsem si u Honzy na gauč a dva dny jsem mu vyprávěl všechno, co si pamatuju. A Honza z toho vybral dvacet zajímavých nebo důležitých momentů a historek. A ty jsem potom dal, s Honzovou pomocí, na papír.

A bylo to pro Vás těžké? Těžší než napsat text k písničce?

Víte, v čem to bylo těžký? Ta poslední korektura. Přečetli jsme si to jako kapela, dali jsme to přečíst našim blízkým, známým a pár kamarádům, co jsou novináři. Přišlo mi, že by tam některý věci neměly být, aby si lidi o nás nezkazili obrázek. Na pódiu to musí vypadat vždycky stoprocentně dobře, a to, co se děje v zákulisí, není potřeba, aby lidi věděli. Hodně jsem to řešil a škrtal, bylo tam zbytečně moc alkoholu a drsných témat. Jako třeba když je kapela na pomyslným vrcholu, dostane Zlatýho slavíka, ale v zákulisí je hrozný dusno, protože tohle povolání je hrozivý. Pořád jste v nějakým nezdravým prostředí, je tam strašný hluk, hrajete po nocích. Logicky pak přicházejí ponorkový nemoci.

Když se vrátíme ke knížkám, jaké knihy si rád přečtete? Stále čtete Charlese Bukowskiho?

Bukowskiho už moc nečtu. Když už ho otevřu, tak jenom jeho poezii, která mě nepřestala bavit. Teď mám na nočním stolku Evžena Bočka a jeho Poslední Aristokratku. Kniha loni vyhrála cenu Švandrlíka jako humoristický román. Je perfektně napsaný a úžasně vtipný, taková oddychovka. Taky miluju Milana Kunderu, úplně jsem mu propadl. Dostal jsem se k němu teprve před sedmi, osmi lety. Jeho kniha Nesmrtelnost mě úplně dostala. Pak mám hodně rád Ivana Klímu a Ivana Verniše. Čtu rád a často, český i zahraniční autory. Přelouskal jsem třeba ty severský detektivky. Akorát mi pak splynuly všechny v jednu.

Čtete také dceři? Co se jí líbí?

Když jsem doma, tak jí čtu večer pohádky. Miluje Křemílka a Vochomůrku, už to umí víceméně nazpaměť. Taky jsme četli Trnkův Špalíček veršů a pohádek. Mám rád Ludvíka Aškenazyho, psal i pro děti. Nejvíc mě zaujaly jeho Praštěné pohádky.

Co vás čeká jako kapelu v roce 2014? Na co se mohou fanoušci těšit?

Momentálně veškerou energii soustředíme na 6. února, kdy budeme vystupovat v O2 Aréně. Pořádáme narozeninový koncert k našim dvaceti letům. Celý léto jsme se scházeli a řešili jenom playlist. Oslovili jsme režiséra Michaela Čecha, což je můj spolužák z DAMU, z loutkárny, najali jsme si tým a připravujeme tu show. Máme vymyšlený pódium, speciální projekce, který jsou v duchu našeho CD Best Of i knihy. Nazvali jsme to Dvacet let v síti. Dvacet let už jsme zapojený, přijďte se zapojit s náma. Symbolem je žárovka – jednoduchý symbol pozitivní energie. Pořád si říkáme, proč na nás lidi chodí, nejspíš kvůli písničkám. Nebudeme vymýšlet nějaký cirkus s americkou produkcí, ale uděláme to tak, jak to mají lidi rádi. Celé to bude postavené čistě na kapele a na písničkách, jako jeden jediný host tam vystoupí naši souputníci, kapela No Name. Vloni v létě jsme si zahráli na Velehradě s Hradišťanem Jury Pavlicy. A za námi stál obrovský, asi sedmdesátihlavý sbor mladých lidí a bylo to perfektní. Takže koketujeme s myšlenkou, že bychom tam pozvali co největší sbor, se kterým by koncert vyvrcholil.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Brzy zveřejníme i video-reportáž z autogramiády.

Související knihy

Malátný, Michal

Daranus, 2013