Vzdálila se doba pestrých květů,
po ní se otevírá brána tajuplných světů.

Brzy se slunko ukládá ke spánku,
tma sedává častěji,
na odpoledním verpánku.

Mystické bytosti radostné plány kují,
v tento čas vycházejí ze skrytých slují.

Nezkrotný mrazivý vítr duje,
běloskvoucí sníh krajinu kryje.

V údolí chráněném kopci a černými lesy,
lidský příbytek je vsazen do sněhové masy.

Za okny poletují bílé tečky,
kdosi je nazval:
sněhové vločky.

Mráz na kolovratu přede nit,
zkrášlenými okny proniká měsíční svit.

Na parapet vyskočí Zimní skřítek,
v podpaží svírá pergamenový svitek.

Pronikavě pohlédne do lidského obydlí,
k němu si přisedá další tvor bezkřídlý.

Skřítek ptá se: „Co Ty jsi vůbec zač?“
„Přes den jsem v lidském světě velký spáč.

Moje duše a tělo v noci ožívá,
tuto rodinu má síla chránívá.“

Prstíkem do příbytku ukazuje,
v poutavém vyprávění pokračuje:

„Přítel Človíček v ní žije,
je plná vzájemné harmonie.

Bartyža se jmenuji,
z daleké říše právě putuji.

Vyslán jsem na příkaz našeho krále,
vyžádal si Človíčka na Vánočním bále.

On je věrným druhem Vánočního království,
ctí všechny tradice, zvyky i tajemství.

A copak Ty tu pohledáváš?
V chladné noci posedáváš?“

„Nahlížím do lidských srdcí,
přístupna jsou snadněji v noci.

Hledím, kam lidi víra s láskou zavedla,
či je slabost a únava z cesty nesvedla.

Víš, v lidském světě je spousta zmatků,
někdy jsem volán o pomoc…
… a tak…
… povolím či utáhnu srdeční matku.

Nyní v době předvánočního času,
duším pomáhám k zářivému jasu.

Učím je:
Nevnímat shon, zbytečné překážky,
nemít bezdůvodné vytáčky.

Výmluv – těch má spousta lidí dosti,
hmotnými věcmi hojí rány od bolesti.

Nerozeznávají v nemoci reálný původ,
léčit duši – nemá téměř nikdo důvod.“

„Skřítku, chápu, co vidíš ve své mysli,
nepřirovnávej však všechny k sysli.“

„Bartyžo, pravdu díš,
ovšem s lidmi je to kříž.

Vyslechl jsem ve vísce rozmluvu,
pro Vánoce nehoráznou pomluvu.

Prý:
,Ach, zas nastává vánoční shon,
dárků nemám dostatek,
přál bych si mít vlastní klon,
v příbytku vytvořil by pořádek.‘

,Já zas nemám dosti peněz,
Vánoce mě nebaví,
mít tak divotvorný hrnec,
ten náladu mi vyspraví.‘

Bartyžo, co mi k tomu povíš nyní?“
„Smutné – lidé řeší to,
jež podstatou Vánoc není.“

Skřítkové dál oknem pozorují příbytek,
mysl vtaženu do tichých pohnutek.

Náhle vyruší je šum křídel motýlích…
Ba ne – to bytost Zimišelka přistává,
patřící k lesní družině Víl zimních,
se skřítky se ráda setkává.

„Zdravím vás, lesní tvorové,
mé jméno Zimišelka zní.
Opustili jste sluje v době sněhové?
Pomocníčky jste pro příštích pár dní?

Zaslechla jsem vaši rozpravu,
chápu vaše obavy po právu.

Nesmutněte však nad těžkým stavem,
ne všichni lidé jsou pohlceni davem.

Využijme svoji čarovnou moc,
neznalým – přispěchejme na pomoc.“

„Zimišelko, pravíš slova moudrá,
společná síla nevědomost zbourá.“

Bartyža se otočil na svého přítele:

„Mám pocit, Zimní skřítku,
poselství je ukryto ve Tvém svitku.“

Zimní skřítek pokýval souhlasně hlavičkou,
vytáhnul z podpaží stočený papyrus,
jenž převázán je zlatavou tkaničkou,
nyní, člověče, kouzelné tvory nevyruš.

Slavnostně rozvinuli tajemný pergamen,
ze samého středu vytryskl blyštivý pramen.

Ohňostroj zdánlivě připomíná,
zlatavá energie všechno kolem obepíná.

Přátelé jednohlasně zvolají:

„Vánoční Duchu, vstup mezi nás,
rozprostři se do celé krajiny.
Prostupuj vším živým v tento čas,
prolni se do každičké hodiny.

Nechť plaménky v lidských očích hoří,
opravdové hodnoty rozžehni.
Ať předsudky a lakomství se zboří,
na nejzatvrzelejší svou láskou dolehni.

Vánoční okamžiky, ať lidem medí,
prožívají každičkou chviličku,
sejmou z tváře temné hledí,
že náš milovaný človíčku?

Právě nastává vánoční dění,
budiž pro Tebe … dobou snění.“

Bytosti pokorně dokončily poslední větu,
třpytivý vír v zlatý šál je halí,
byla Ti ukázána cesta ke kouzelnému světu,
který směr Tvé srdce zvolí?

O autorce

Michaela Dodo Dostálová se narodila 3.3. 1980 v Hořicích v Podkrkonoší. Prožila nádherné dětství po boku dvou sester v rodině hajného a učitelky v mateřské školce. Profese obou rodičů ji ovlivnila natolik, že se jí podařilo objevit fantasy říši. Vystudovala střední školu obchodní Hořice. Po maturitě několik let provozovala trafiku. Od roku 2007 žije v Náchodě, kde začala nová kapitola jejího života po boku správného parťáka. V současné době několik let pracuje jako vedoucí supermarketu.

Související knihy

Dodíkovy pohádky z Lesního království

Dostálová, Michaela

Agentura KRIGL, 2013