Jak jste se poznaly a odkud přišel nápad napsat společně kuchařku?

Zdena Skokanová Němcová

Jana: Je to už opravdu dávno. Čas obvykle přirovnávám k období před dětmi a po dětech a setkání se Zdenou patří mezi období před dětmi, takže počítám dobrých deset let. A stále v mém životě je, a to je známkou, že náš vztah funguje. Známe se z jednoho nejmenovaného vydavatelství, kde Zdeňka pracuje i dnes. A co se týče nápadu napsat a nafotit kuchařku, těžko říct. Zdena si to vždycky přála a já jsem takový motor, co si vymyslím, na čem si stojím, to obvykle dotáhnu do konce. Kuchařka je naše společný miminko.
Zdena: Já si snila a Jana jednala. To ona za mnou přišla a nabídla mi, že vydání kuchařky zařídí. Já si jen tak hezky fotila, napsala svou část receptů a na ní bylo, aby mě ke všemu dokopala.

V úvodu knihy píšete, že jste čerpaly ze starých český kuchařek, prozradíte, které to byly?

Jana: To je spíše otázka na Zdenku. Já mám moc ráda Vrabce a pak jsem zdědila po babičce takové salátové vydání dvou kuchařek, těžko říct, kdo je napsal, vydal, ale jsou skvělé… Jen v současné době ne úplně srozumitelné a použitelné. Ale v tom je vlastně to kouzlo. Je potřeba zapojit fantazii a taky trošku talent.
Zdena: První kuchařka, která mě nadchla, byla z roku 1883. Měla jsem ji jen půjčenou od kamarádky Danušky. Vydal ji spolek Domácnost a objevila jsem v ní fantastické recepty na zpracování ovoce. Pak mi pomalu do knihovničky přibývaly různé kuchařky přibližně ze stejné doby. Zjistila jsem, že se v nich recepty dost opakují. Už tenkrát od sebe všichni recepty opisovali.

Kniha je plná nejen receptů, ale také krásných fotografií, reportáží, poznatků. Jak dlouho jste ji vlastně připravovaly?

Jana: Knížka nám zabrala dva roky života. Obě hodně pracujeme a sladit termíny nebylo úplně jednoduché. Navíc, Jezte česky je sezonní kuchařka, jednotlivá období jsme fotily, vařily, psaly opravdu v době, kdy byly suroviny k dostání.
Zdena: Alespoň jsme si našly čas na to potkat se. Teď je to horší. Asi budeme muset zase začít pracovat na nějaké knize.

Na moderních kuchařkách se mi asi nejvíce líbí právě fotografie. Jsou tím, co zaujme již při výběru v obchodě. A nejraději mám takové, ze kterých dýchá až domácí atmosféra. Podobně na mě působí i fotografie ve vaší knize. Probíhala tedy příprava ve vašich vlastních domovech či na chalupách?

Jana: První focení probíhalo u mě v kuchyni, jenže se psy, dětmi a pidi prostorem to nebylo zrovna to správné řešení. Pak už jsme se přemístily ke Zdeně, kde jsme se mohly se vším tím starým nádobím, které jsme sháněly po příbuzných, známých, kamarádech a taky z chalupy, pěkně roztáhnout. Jednou jsme fotily i u mé sestry na statku nebo třeba na zahradě.

Vaše kniha Jezte česky se umístila na třetím místě v hlavní kategorii I. ročníku soutěže Kuchařská kniha roku 2013. Tento úspěch nebyl prvním, kniha získala již ocenění také v mezinárodní soutěži Gourmand World Cookbook Awards 2012. Jak tyto výhry vnímáte? Jsou pro vás jistým druhem motivace do další práce?
Jana: Z obou ocenění máme velkou radost. Vůbec jsme to nečekaly a rozhodně nás to motivuje k další práci. Je příjemné vědět, že to, co jsme do kuchařky vložily, lidé oceňují, líbí se jim, vaří podle ní…

Jana Vašáková a Zdena Skokanová Němcová

Jsem zatím doma s dětmi, vařím moc ráda, přesto jsou období, kdy střídám těstoviny s těstovinami, případně je prokládám pečeným kuřetem. Vy jste hodně pracovně vytížené, jak stíháte vařit samy sobě a svým nejbližším?

Jana: Tady asi můžu mluvit i za Zdenku, máme doma chlapy kuchaře, kteří se o nás starají a krmí nás doslova dobrotami. Takže nestrádáme a jednou za čas si vychutnáme, když můžeme vařit i mimo práci, třeba o víkendu. Prostě jen tak pro radost.
Zdena: Jsou týdny, kdy se ke sporáku nedostanu ani jeden večer, a to ocením, že mě zastoupí manžel. Když nestíháme, jsou i těstoviny náročné, a tak jsem znovuobjevila, po vzoru své maminky, topinky na 100 způsobů. A víte, jak proměnit starý rohlík ve velkou dobrotu? Rozříznout, naplnit čímkoli, co je v lednici, neměl by chybět kousek nějakého sýra, zabalit do alobalu a šoupnout do trouby. To jsem milovala jako dítě.

Jano, Vy jste mimo jiné také výživová poradkyně a hodně se věnujete problematice zdravého stravování dětí. Já jsem maminkou dvou holčiček a někdy mi dá pořádně zabrat, abych do nich dostala denně ovoce i zeleninu, vlákninu apod. aspoň v nějaké formě. Jak jsou na tom Vaše vlastní děti? Je to někdy boj, nebo jsou zkrátka od malička zvyklé jíst zdravě?

Jana Vašáková

Jana: Naštěstí jsou od malička zvyklé a milují ovoce a zeleninu. Sem tam do nich dostaneme i ryby. Jedí ale i bonbony a jiné dobroty, zastávám názor, že základ je zdravý jídelníček, ale zároveň se to nesmí přehánět. Zakázané ovoce chutná nejlépe, co si budeme povídat. U nás se vaří i knedlíky, pečeně… ale vždycky jen z kvalitních surovin. Od té doby, co dělám šéfredaktorku FOODu, jsem i já tak trošku zvlčela.

Dočetla jsem se, že jste také spoluautorkou projektu „Snídaně do školek“. O co v projektu přesně šlo?

Jana: Ten projekt měl a stále ještě má tendence zavádět kvalitní cereálie do školek po ČR. Funguje díky spolupráci s rukama z Mixit.cz. Děti potřebují postupně zvyšovat v jídelníčku vlákninu a získávat tu správnou energii, která se uvolňuje pozvolna. Navíc, je neuvěřitelné, kolik takto malých dětí ráno nesnídá, první jídlo dne obvykle mají až ve školce. Co teprve až začnou chodit do školy, budou hladové a nepozorné, tam je přestávka na svačinu až kolem desáté hodiny.

Jaké měl projekt ohlasy?
Jana: Vcelku pozitivní. Je vidět, že se školky, tedy lidé, kteří se v nich starají o děti, opravdu zajímají o to, co děti jedí. Chtějí na ně mít edukativní vliv. A to je jen dobře. Tráví s nimi hodně času.

Zdeno, mám moc ráda Vaše okénko v časopise Žena a život a vždy se těším na novou Chuťovku, například kynutý koláč s ovocem z loňského letního vydání objevila sestra a po vyzkoušení se stal doslova hitem naší dovolené i celého léta! Kde stále berete inspiraci a jakým způsobem vybíráte recepty?

Zdena: Někdy si myslím, že už nic nového nevymyslím. Pak zajdu na seanci s kamarádkami a tam lítá vzduchem receptů, že člověk nestačí zapisovat. Lidi okolo mě jsou mi inspirací, miluju jejich nápady a povídat si o tom, jak co vaří, i když je to jen obyčejný pokrm. Taky rádi cestujeme za jídlem.

Máte každá nějaký svůj kuchařských vzor?

Jana: Těch vzorů je strašně moc. Obdivuju každého, kdo vaří s láskou a určitou pokorou, chutí se učit a nebojí se zapojit fantazii. Svým způsobem obdivuji i svou babičku, která vařila báječně a nikdy nic neochutnala, dokavad to nebylo na talíři.
Zdena: Seznam jmen by byl asi moc dlouhý. První moje kuchařka byla od Marry Berry, velmi vážené ženy anglické kuchyně. Pak přišel Jamie, bláznivý kluk co vaří, co ho napadne. Teď shodou okolností oběma vyšla další fantastická kniha a můj obdiv k nim zůstává. Jinak miluju to, jak vaří naše maminky a babičky – podle sebe, bez nějakýho velkýho tyátru, hlavně domácky a dobře.

Dáváte přednost české kuchyni před jinými, nebo vaříte i jiná, případně exotická jídla?

Jana: Já mám ráda jednoduchá, rychlá a čerstvá jídla. Taková, kde je použito jen pár chutí, nepřebíjí se. V tom je česká kuchyně ale také skvělá. Jednou za čas si dám i exotiku, ale moc si nepotrpím na takovéto mixování kulturních chutí.
Zdena: Mám někdy období, kdy experimentuju. Pak manžel uvaří neuvěřitelně lahodnou svíčkovou a já zase zjistím, že jsem Čech jak poleno a vždy si ráda dám guláš a buchty.

Jaké jídlo je vaše nejoblíbenější a je i nějaké, které opravdu nemusíte?

Jana: Co mám opravdu ráda, jsou těstoviny, ryby, saláty, ale také typické suché české rizoto, šunkofleky a třeba hovězí maso na česneku s jalovcem. Co nemusím? Hmyz, ústřice a koprovku.
Zdena: To je zabijácká otázka. Postavte přede mě jídlo a uvidíte. Myslím, že miluju každé dobře uvařené jídlo, ale je pravda, že hmyz mi taky moc nejede.

Blíží se advent a přípravy na Vánoce. Jak tohle období prožíváte, na co se nejvíc těšíte?

Špaldové perníčky

Jana: My se Zdenou už v tuhle dobu máme obvykle Vánoce za sebou. Pro své časopisy je fotíme už v září, říjnu… Ale určitě si čas uděláme a kuchyň správně provoníme. Já mám naštěstí maminku, která peče hned několik druhů cukroví, a moje holky jí to vždycky vyrabují.
Zdena: Je to tak, do našich časopisů se peče cukroví už v srpnu. Ale zatím se na Vánoce stále těším. Snad proto, že jsme na horách, a to jestli bude klasické menu nebo něco jiného, moc neprožíváme, zato si místo klasických dárků pod stromečkem uděláme tombolu, u které se dost nasmějeme.

A bez jakého jídla se Váš vánoční stůl rozhodně neobejde?

Jana: Jednoznačně bez rybí polévky, kapra a pstruha, bramborového salátu na dva způsoby, vánočního ořechového dortu a závinu s jablky.
Zdena: Bez domácího vaječného likéru mojí maminky.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Jana: Plány by byly, uvidíme, jak to bude s časem a s naším odhodláním splnit si další sny. Už taky nejsme nejmladší a máme rády svůj klid.
Zdena: Kristepane, plánů je moc a důchod na krku. Tak snad stihneme aspoň setinu toho, co bychom chtěly.

Můžeme se těšit třeba i na nějaký další společný projekt?

Jana: My se Zdenkou spolu pracujeme dál a jednoho dne z toho určitě zase něco bude. Necháme se překvapit.
Zdena: Jani, tu druhou knížku ještě snad zvládnem?

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v další práci.

Nepřehlédněte i další články o kuchařce Jezte česky – Rok v naší kuchyni: článek plný zajímavostí, recenzi s reportážním nádechem a nebo kratší i delší ukázku s recepty!

Související knihy

Vašáková, Jana - Skokanová, Zdena

Smart Press, 2012