O dobách, v nichž „zítra již znamenalo včera“

17.11.2013 redakce Bez komentáře

„Země, kde zítra již znamená včera“, tak zní název knihy reportáží Julia Fučíka. V té větě je skryto autorovo nekritické nadšení ze Sovětského svazu 30. let. Stejně nekriticky byla země sovětů povinně vnímána i po únoru 1948 a heslo doby znělo „Sovětský svaz – náš vzor“. Různým aspektům života v komunistickém Československu je věnována velmi důležitá edice nakladatelství Academia nazvaná Šťastné zítřky.

Dnes si připomínáme významné datum – 17. listopad je spjat se sametovou revolucí, začátkem konce komunistického režimu. Připomenout si, jak se žilo v časech komunismu, a dozvědět se mnoho zajímavých informací můžeme i díky knihám nakladatelství Academia a edice nazvané Šťastné zítřky.

Edice Šťastné zítřky analyzuje prostřednictvím textů, vzniklých jednak během komunistického režimu, jednak po roce 1989 vliv totalitní ideologie na kulturu, vědu a na život celé společnosti. Knihy vycházející v edici Šťastné zítřky zobrazují na první pohled vlídnější, ale o to zrůdnější a nebezpečnější tvář totalitního režimu, totiž tvář režimní každodennosti. Čtenáři tak nabízí důležitý analytický pohled na dobu čím vzdálenější, tím častěji idealizovanou. Dobu, kterou nejen dnešní mladá generace vnímá často už jen prostřednictvím „exotických“ seriálů, jakými jsou Nemocnice na kraji města nebo Žena za pultem.

Nejnovější knihou z edice Šťastné zítřky, je Zelinář a jeho televize, která se zaměřuje na období po pražském jaru.

Jak se stalo, že se z nadšených stoupenců reforem Pražského jara 1968 a „socialismu s lidskou tváří“ stali poslušní stoupenci normalizace, která nastoupila po srpnové invazi pěti armád? Kdo byli hlavní nositelé normalizace a jak přiměli rozjitřenou společnost, aby se „ukáznila“ a projevovala podporu komunistické straně? A jakou roli v tom sehrála Československá televize, která v době Pražského jara reformy poháněla? „Po roce 1968 si komunistická strana začala s televizí intimní, leč tendenční milostný poměr,“ píše Paulina Bren, „a prvotním prostředkem komunikace s diváky se stala mýdlová opera v podobě televizních seriálů o soudobém běžném životě.“ A právě o proměně lidí prostřednictvím televizních seriálů pojednává Zelinář a jeho televize.

Zelinář a jeho televize

Kultura komunismu po pražském jaru 1968

Autorka: Paulina Brenová

Přeložila: Petruška Šustrová

Počet stran: 460
Rozměry: 130 × 200 mm
Vazba: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-200-2322-3

Přečtěte si více o knize Zelinář a jeho televize.

————————————————————

Šedesátá léta jsou neodmyslitelně spjata s hnutím hippies. I v komunistickém Českoslovenku byli mladí lidé, kteří se bouřili proti zažitým pořádkům a konvencím a chtěli nosit dlouhé vlasy. Počátky tohoto hnutí i ráznou reakci komunistického režimu přibližuje kniha „Vraťte nám vlasy!“.

V létě 1966 vyhlásil ÚV KSČ celostátní kampaň proti „pronikání nevkusu do úpravy účesů u chlapců a mladých mužů“. V této době v Československu podobně jako v dalších zemích vzrůstal počet mladých lidí, kteří začali dávat najevo, že jsou jim cizí oficiálně deklarované hodnoty, cíle i kulturní normy jejich rodičů. Tento kulturní konflikt nebo vzdor se projevoval na Východě i Západě příklonem k novému druhu hudby, volbou specifického způsobu oblékání či úpravy zevnějšku, zaváděním nových tanců, způsobů trávení volného času či odlišným postojem k sexualitě. Do kampaně se vedle oficiálních médií zapojila řada státních a společenských institucí, zejména aparát komunistické strany, ministerstva vnitra, národních výborů a zdravotnických institucí. Hlavní represivní roli sehrála Veřejná bezpečnost, která v srpnu 1966 vyhlásila celostátní akci „Vlasatci“, v jejímž rámci bylo během několika týdnů evidováno a různým způsobem postiženo okolo čtyř tisíc osob. Vyhlášení kampaně je možné také interpretovat jako snahu vedení komunistické strany získat společenskou podporu mezi starší generací pomocí odkazů na hodnoty maloměšťácké společnosti. Zvolené téma je přiblíženo v antropologické studii, která je doplněna edicí archivních dokumentů a článků z dobového tisku. Kniha je vybavena rozsáhlou obrazovou přílohou včetně dvou unikátních souborů fotografií, které se dochovaly ve fondu prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného.

„Vraťte nám vlasy!“

První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu

Autoři: Petr Blažek, Filip Pospíšil

Počet stran: 592
Rozměry: 130 × 200 mm
Vazba: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-200-1873-1

Přečtěte si více o knize „Vraťte nám vlasy!“.

————————————————————

S poslední knihou se ponoříme do ještě dávnějších dob. Komunistický režim se snažil ovlivnit myšlení lidí nejrůznějšími prostředky. Stranou nesměl zůstat ani film, médium se značným potenciálem. Krátce po skončení války došlo k zestátnění československé kinematografie a nedlouho poté k přechodu na plánované hospodářství a přísnou kontrolu ideového vyznění natáčených snímků. Problematiku komunistické propagandy sdělovanou skze filmové plátno zpracovává titul Naplánovaná kinematografie.

Kinematografie prošla v poválečném Československu dvěma významnými změnami – nejprve byla v srpnu 1945 jako první průmyslové odvětví zestátněna, poté po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 podřízena ideologickým cílům nového režimu a podrobena sovětizaci. Předkládané texty na základě široké škály archivních materiálů zevrubně zkoumají dosud opomíjené období konce 40. let a let 50. Jednotlivé studie se zaměřují na organizační strukturu a produkční a distribuční praktiky filmového průmyslu ovlivněné normami socialistického plánování: analyzují produkční kulturu barrandovského studia, zavádění koprodukčního modelu výroby v kontextu východního bloku, specifika „účelové“ produkce Krátkého filmu a Československého armádního filmu a institucionální formování filmové produkce pro děti. Z oblasti distribuce a uvádění se věnují z nadnárodní perspektivy sledované změně v roli karlovarského filmového festivalu, historii Filmového festivalu pracujících, kulturně-politickým ideálům i každodenní realitě putovních kin a akce Filmové jaro na vesnici, problémům s kinofikací a technickým vybavením tuzemských kin a vývoji konkurenčního vztahu mezi Československým státním filmem a Československou televizí. Sborník záměrně opomíjí problém estetických norem socialistického realismu, který bývá nejčastěji s kinematografií 50. let spojován – namísto toho se soustředí na instituční podmínky, kulturně-politický kontext či konkrétní realizační problémy, které doprovázely vznik a distribuci mnohem širší škály filmové produkce, než jsou kanonická díla socialistického realismu.

Naplánovaná kinematografie

Český filmový průmysl 1945 až 1960

Autor: Pavel Skopal

Počet stran: 560
Rozměry: 130 × 200 mm
Vazba: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-200-2096-3

Přečtěte si více o knize Naplánovaná kinematografie.

Nakladatelství vzniklo v roce 1953 původně jako nakladatelství Československé Akademie věd. Název Academia nese od roku 1966.
Academia vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii. V nakladatelství dále vychází populárně naučný časopis Živa.

Doporučení:

Share