Devátý říjnový den roku 2013 si vybralo nakladatelství Jota pro premiéru titulu Saskia – Co jsem ještě neřekla, pod nímž se autorsky prezentuje nejen titulní postava Saskia Burešová, ale i Vítek Chadima, známý čtenářské veřejnosti zatím spíš jako autor nakladatelství Petrklíč, ať už jako spolutvůrce titulů Filmové hvězdy a jejich hlášky (Petrklíč, 2010) a České zpívající filmy (Petrklíč, 2010), či jako samostatný tvůrce knihy Pavlína Filipovská – Bylo, nebylo… (Petrklíč, 2010, s reedicí 2013).

Stejně jako je každá kapitola knihy uvedena citátem, jenž předesílá obsah a často i směr, jímž se text v ní bude ubírat, dovolím si i já použít okřídlenou formulaci (bez znalosti jejího prapůvodce): „Kdo ji koupí, neprohloupí.“ Skutečně, kdo se rozhodne ponořit do titulu slibujícího pohled do nitra životní dráhy i filozofie Saskie Burešové (ve skutečnosti Obdržálkové, což je jeden z odhalených méně známých faktů, jenž čtenáři naleznou), dostane do rukou vázaný svazek vyvedený na křídovém papíře, jenž hodně slibuje a ještě více dává. Předpokládám, že v této zemi nebude mnoho lidí, kteří by paní Saskii neznali. A stejně tak předpokládám, že v té ohromné množině diváků familiérních s jejím jménem nebude mnoho jejích odpůrců. Dá se tedy očekávat, že kniha nebude patřit k těm, které na pultech knihkupectví pohřbí prach.

Ve dvaceti osmi kapitolách, bohatě doplněných barevnými i černobílými fotografiemi (odtud tedy pramení volba křídového papíru)  Saskia Burešová postupně seznamuje čtenáře se svým životním posláním. Představuje svou rodinu, a to nejen tu, do níž se narodila, ale i tu, již sama vybudovala. Ukazuje hlavní směry své práce, od prvního dne před televizní kamerou po současné trendy. Seznamuje čtenáře se svými mentory, kolegy a diváky. Prozrazuje na sebe své nejniternější hodnoty a zpovídá se i ze zkušeností nesouvisejících přímo s televizní tvorbou. Dává čtenáři nahlédnout do své vlastní kuchyně, poděluje se o své oblíbené recepty. A v neposlední řadě nechává pro změnu promluvit nejen své dlouholeté kolegy, ale i samotné diváky. To vše, jak již bylo řečeno, doprovází desítky dětských, dívčích i dospělých Saskií usmívajících se na čtenáře ze snímků, nejčastěji snímaných zprava a zpředu (snad až na asi tři výjimky). Navzdory poněkud zkratkovitému stylu psaní (a netroufnu si odhadnout, z které z autorských rukou vzešel), jenž mne na prvních stranách zarazil, je možné celý titul prožít prakticky jedním dechem. Schválně používám výraz „prožít“, protože to je přesně to, co se čtenáři přihodí – ač nejde o román, čte se kniha tak, jako by jím byla. Téma střídá téma a jedna linie překrývá druhou, aby se o pár kapitol dál zase ta zakrytá vynořila a s čerstvou silou připoutala čtenářovy zraky i mysl. Nejednou přinese na ústa čtenářova chápavý úsměv, nezřídka jej rozesměje až k slzám a naštěstí mu nepřipravuje žádná traumata.

Komu je kniha určena? Tady je odpověď prostá: všem. Bez rozdílu věku, vzdělání, zaměření či profese lze po ní sáhnout, a když už ne pro vlastní čtenářské potěšení, tak zcela jistě jako po hodnotném dárku někomu blízkému, jímž nelze nic zkazit, ale hodně získat.

Kdo by se měl knize vyhnout? Dobrá, je zřejmé, že, slovy klasika: „není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem“. Určitě i v naší populaci se najde někdo, kdo k paní Saskii sympatie necítí. I když ani odpůrce této charismatické osobnosti by nemusel jejím titulem pohrdnout, třeba by svůj pohled na ni posléze změnil. Stejně tak je možné, že mezi námi existují jedinci, kteří nikdy televizní obrazovku neviděli a ani takový zážitek neplánují – pak ale možná právě seznámení s naší beze sporu přední moderátorkou a hlasatelkou může jejich postoj zásadním způsobem změnit. Kdo ví a hlavně – proč to nezkusit…?

Související knihy

Chadima, Vítek - Burešová, Saskia

Jota, 2013