Svět bez záruk – to je svět Jasona Bournea, jak mu jej v nejnovějším českém překladu Michaela Havleny pod názvem Bourneova moc (Bourne Dominion – původní vydání 2011) předepsal jeho autor Eric van Lustbader. Knihu vydalo nakladatelství Domino 25. září 2013 jako šestou v sérii napsaných již jen Ericem van Lustbaderem a devátou v celé sérii příběhů Jasona Bournea.

Postavu agenta a zabijáka Jasona Bournea představil v roce 1980 klasik žánru Robert Ludlum (1927–2001) v knize Agent bez minulosti (The Bourne Identity, česky 2002, případně pod názvem Bourneova totožnost v roce 1999), jeho příběh pak rozvinul ještě ve dvou dalších románech – o šest let později v příběhu Bourneův mýtus (The Bourne Supremacy – 1986, česky 2005) a o další čtyři roky později v knize Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum – 1990, česky 2007). V roce 2003 byl Pozůstalostí Roberta Ludluma osloven právě Eric van Lustbader, aby pokračoval v sérii Jasona Bournea, a tak v roce 2004 vychází první z mnoha románů pod autorským označením „Robert Ludlum – Eric van Lustbader“ Bourneův odkaz (The Bourne Legacy, česky 2009). Takových knih se jménem Robert Ludlum na přebalu, byť vydaných a prokazatelně napsaných dlouho po autorově smrti, nalezne čtenář nespočet, van Lustbader je jeden z nemnoha skutečných autorů, kteří své jméno mají na přebalu alespoň uvedeno.

Co může čtenář od nejnovějšího českého překladu titulu Bourneova moc očekávat? Určitě by se neměl nechat odradit lakonickým popisem, jaký ke knize poskytuje přímo nakladatelství. Je pravdou, že v příběhu se objevuje nebezpečí pro Spojené státy americké, stejně jako se tam objevuje nový šéf ruské tajné služby FSB-2 (Feděralnaja služba bezopasnosti Rossijskoj Feděracii) Boris Karpov, ale tady přesnost popisu končí. V žádném případě nelze předpokládat, že by Jason Bourne ke splnění svého plánu na opakované pokoření tajemné nadnárodní organizace Severus Domna potřeboval něčí přímou pomoc, to by byli jistě fanoušci titulní postavy zklamáni.

Příběh, jak je van Lustbaderovým zvykem, nejprve představuje všechny dějové linie, jež se budou postupně vyvíjet, aby se více či méně nakonec sešly a některé očekávatelně a některé překvapivě zapadly do společného obrazu. Zorientovat se v postavách i místech jejich pohybu je náročný úkol pro každého čtenáře na první stovce stran. Určitě to budou mít snazší vyznavači Bourneova životního příběhu nebo ti, kteří přečetli alespoň nějakou z knih o něm. Leč i čtenář nezkušený v oboru, jsa vybaven dostatečnou trpělivostí a představivostí, překoná-li prvních sto stran, má vyhráno a děj jej už ze své moci nepustí. Koneckonců, to je asi hlavním významem pojmu „moc“ v názvu této knihy, jiný se jen těžko odhaduje. Kdo vydrží, může si užít typicky hollywoodská schémata snad s výjimkou sexuálních scén. Autor čtenáři nabízí automobilové honičky, nesčíslné množství soubojů muže či ženy proti muži či ženě, přestřelky všeho druhu jak s malými, tak velkými zbraněmi, letecký útok i leteckou honičku. Jen málo postav je v příběhu trvale záporných nebo trvale kladných, pohledy na to, na čí straně kdo je, se často mění, což dává příběhu sice zpočátku poněkud chaotický, ale nakonec přeci jen dobrodružný ráz. Van Lustbader opět nutí postavy, které by spolu jinak zápolily jako kočky se psy, aby spolu uzavíraly dočasná spojenectví dle principu lepší nepřítel než ještě větší nepřítel, tedy schématu, jež nikdy není zárukou trvalejšího vztahu. Podobně se autor snaží několikrát vymanit z klasických klišé tím, že nechá zahynout postavu, u které by to tradiční dějová linie nepředpokládala, což je určitě pro spád děje přínosnější než opačný model děje. Osobně bych hledal hlavní myšlenku tohoto příběhu v otázce, jaké formy a jakou stabilitu může nabídnout pojem „přátelství“, do jaké míry lze na tento pojem vsadit svůj život, kam až jsme ochotni zajít pro ochranu takového vztahu. Odpovědi si ale musí každý najít v textu sám.

Pro koho je tedy příběh určen? Určitě jej nemohou vynechat vyznavači jeho obou uvedených autorů, i když u van Lustbadera lze najít i významnější práce. Pak bude titul zcela jistě na seznamu všech konzumentů akčních a špionážních románů, podobně jako každého, kdo se nespokojí s běžným průměrem. Určitě by mohl zaujmout i čtenáře cestovatele, protože záběr navštívených lokalit je rozsáhlý a van Lustbaderovy práce jsou charakteristické smyslem pro místní detaily. Do třetice bych očekával, že příběh upoutá zájemce o vyhrocené mezilidské i mezinárodní vztahy, přeci jen autorův titul v sociologii se někde projevit musí.

Kdo by se měl knize vyhnout? Předpokládám, že z prodejního pultu (nebo do své elektronické čtečky, protože souběžně s tištěnou verzí vychází hned i elektronická) by neměli svazek zvedat (stahovat) čtenáři s nechutí ke krvavým lázním a násilí vůbec. Stejně tak by se mu měli vyhnout vyznavači jednoduchých příběhů bez překvapení – pro koho je Padesát odstínů šedi vrcholným dílem současné světové literatury, bude zde zcela jistě zklamán. A opět do třetice, nemyslím, že by šlo o text vhodný pro nezletilé čtenáře, protože svět sám o sobě není jednoduché místo k pobytu, proč ještě tedy ukazovat jeho nejtemnější stránky teprve se formujícím osobnostem?

Související knihy

Ludlum, Robert - Lustbader, Eric Van

Domino, 2013