Nakladatelství Argo vydalo v nedávné době sérii povídek, kterými chtěl autor Chris Priestley vzdát hold Edgaru Allanu Poeovi. Kniha dostala název Příšerné příběhy z Černé lodi. Jedná se o druhé pokračování této řady, předcházející kniha nese titul Příšerné příběhy strýce Montaguea. I kdybyste tento titul nečetli, vůbec nevadí. Bát se budete, ať chcete nebo ne…

Kateřina a Ethan Hattewsovy jsou sourozenci, kteří žijí v krčmě na útesu u pobřeží Cornwallu se svým otcem. Z milujícího táty se po smrti jejich matky stal duševně nemocný člověk a alkoholik. Děti už pro něj nic neznamenají, o to větší cenu má pro něj brandy či portské. Ve chvíli, kdy děti jednoho dne těžce onemocní, se rozhodne, velmi překvapivě, že dojde pro lékaře.

Venku zuří bouře, děti jsou netrpělivé, když se ozve zaklepání na dveře. Za nimi stojí mladý námořník Jonáš Thackeray, který je uprosí, aby mu poskytly na nezbytně nutnou dobu přístřeší. Dětem se ho zželí a vpustí jej dovnitř. Aby si zkrátili čas, vypráví jim Jonáš příběhy, které se podle něj skutečně staly. A protože Katka i Ethan jsou velkými příznivci knih se strašidelným žánrem, nenechají se dlouho přemlouvat.

Příběhy jsou různé, vystupují v nich přízraky i mořské nestvůry. Jedno ale mají společné. Všechny jsou zasazeny do lodi. I tím působí daleko hrůzostrašněji, protože prostor je tu malý a není kam uniknout…

V knize najdete deset příběhů, deset hororových povídek, kdy po jejich přečtení budete mít možná zcela stejné pocity jako oba sourozenci. Byla to pravda nebo je to vymyšlený příběh? I když poté nejspíš dojdete k závěru, že je to „přece jen pohádka“, budete na jejich děj ještě dlouho myslet. Tak dokonale dokázal autor vylíčit atmosféru. Velmi působivé vyprávění, tak věrohodné, že vám skutečně bude běhat mráz po zádech.

Abyste měli čas vydechnout, což mi věřte, že budete potřebovat, po každém příběhu následuje návrat z prožité hrůzy do současnosti. Děti si s Thackereyem povídají o tom, co v příběhu bylo, stejně jako vy budete uvažovat nad proběhlým dějem, i oni zvažují jeho klady, zápory a především věrohodnost. Nahlédnete do duše dětí, které se sice dříve bavily nad strašidly a měly z nich zřejmě legraci spíše než strach. Jenže tyto povídky jsou jiné. Až příliš skutečné. Takové, že budete uvažovat o tom, zda se opravdu mohly někdy stát. Legend je kolem nás nespočet, některým i sami věříme. Tak proč strach z nich ještě více neprohloubit? Chrisi Priestleyemu se to dokonale podařilo. Kniha není jen plná obyčejných strašidelných povídek. Je nabitá příběhy, které se vám dostanou pod kůži. Stejně tak vám to nedá a tuto knihu po určité době zase znovu vytáhnete z knihovny a dáte se do čtení.

Kniha Příšerné příběhy z Černé lodi je doporučena pro děti od 12 let. Sama nevím, zda raději tuto hranici nezvýšit. Asi bych ji doporučila pro děti o pár let starší. Nebo alespoň pro ty otrlejší. Každopádně se po ní nebojte sáhnout i vy. Budete si tu hrůzu užívat stejně jako mladí, pro které je určena. Žádné „dětské“ příběhy, nic ve smyslu toho, co byste si představili. Ale také ne nic vysloveně nechutného. Litry krve tady nepotečou. Spíše se připravte na styl Alfreda Hitchcocka.

Úžasná kniha, kterou mohu vřele doporučit!

Související knihy

Priestley, Chris

Argo, 2011