Bohatý finančník Lars Anderson se oběsí. Dědictví jeho podezřelých obchodů zle dopadá na jeho rodinu: dvě otcovou výchovou těžce poznamenané děti a zlomenou ženu. Mezitím na předměstí Glasgow někdo brutálně zavraždí mladou ženu. Vyšetřovatelka Alex Morrowová začne rozplétat pavučinu lží, která obtáčí místní komunitu, Skotsko i stovky mil vzdálená místa.

Knihu Konec vosí sezóny vydalo nakladatelství Panteon.

To ticho vyburcovalo Sáru z hlubokého spánku. Otevřela oči a podívala se na červené číslice digitálního budíku: 16:32.

Z jedné ze zahrad dole v kopci se ozývalo vytrvalé ňafání malých psů, které se odráželo od stropu a stěn klenuté  místnosti.

Ticho. Rádio bylo vypnuté. Když tu Sára pobývala, nechávala obvykle puštěné rádio v kuchyni, naladěné na Radio 4.  Konverzační šum obrušoval ostří prázdnoty. Z jiné místnosti to budilo dojem, že dům je plný okouzlujících upovídaných lidí z Hampshire. V Glasgow by to zlodějům mohlo připadat divné, ale v exkluzivní vesnici Thorntonhall to působilo přesvědčivě. Sára nechávala rozsvícená i strategická světla v hale, nad schodištěm, všude, kam nebylo vidět. Měla talent uspořádat věci tak, aby to nějak vypadalo.

Ticho. Tohle nebyla hodina na vloupání. Dům byl na vrcholu kopce, za denního světla dobře viditelný, zvlášť v tuhle hodinu, kdy sousedé byli na zahradách a kritickým okem přehlíželi zahradníkovu práci nebo si hráli s tlustými ušlechtilými psy. Zloděj by si musel moc věřit, nebo být strašně hloupý, aby se sem teď vloupal.

Vyčerpanou a zoufale ospalou Sáru napadlo nevinné vysvětlení: buď se spálila pojistka v kuchyni, nebo se s ní staré rádio definitivně rozloučilo. Vybavení domu bylo staré a potřebovalo opravy.

A tak usoudila, že rádio odešlo, usmála se a zavřela oči.  Schoulila se pod přikrývku a byla skoro ráda, že se vzbudila,  aby mohla znovu upadnout do příjemného spánku.

Její myšlenky se tiše ponořily do teplých temnot.

Náhlé zapraskání podlahového prkna na úpatí schodiště.  Prudce otevřela oči.

Zdvihla hlavu z polštáře, aby lépe slyšela.

Zašoupání boty na koberci zesílené schodištěm a úsečná dvouslovná výzva. Vysoký hlas. Ženský hlas. „Tak pojď.“

Zpitomělá spánkem si představila svou matku na schodišťovém výtahu a její neúprosný výstup na podestu. Matku se svraštěnými panovačnými rty. Matku dožadující se odpovědí. Proč si umanuli pečovatelskou službu? Proč ji Sára nikdy nepřijde vykoupat? Proč nesloužil její pohřební obřad kardinál Geoffrey?

Nesmysl. Odhodila přikrývku stranou a spustila nohy na podlahu. Pokusila se vstát, ale zradila ji ospalá kolena, a tak se s nedůstojným žuchnutím svalila zpátky na postel.

Zlobila se sama na sebe a uvědomila si, že je zranitelná, protože je doma. Byla už na různých podivných, strašidelných místech a dařilo se jí zůstat ostražitá a klidná. Cestou tam si vždycky vrývala do paměti nouzové východy a všechno si neustále hlídala, ale tady byla bezbranná.

Jenže tady to bylo jiné než v těch cizích prostředích, protože tady byla majitelkou ona. Mohla zavolat policii a požádat ji o pomoc.

S touto uklidňující myšlenkou si na posteli klekla a sáhla  do kabelky vedle postele. Nervózními prsty tápala mezi papírovými kapesníčky, účtenkami a pasem, až nahmátla kov zadního pláště svého iPhonu. Stisknutím tlačítka telefon otevřela a s potěšením sledovala rozsvěcení displeje. Zapnula si ho hned po zastavení letadla, ještě v uličce první třídy, než vystoupila na Glasgowském letišti. Nedělala to tak vždycky. Někdy ho nechala vypnutý čtyřiadvacet hodin, dokud se nevyspala. Teď ho držela oběma rukama a soustředila se na displej. Odemkla ho, vybrala si klávesnici, vyťukala 999 a stiskla volání. Vzápětí zaslechla za dveřmi ložnice nějaký pohyb.

Byl to spíš pocit než zvuk, pohyb vzduchu nad schodištěm.  Někdo se otřel o zeď vedle dveří. Zamrazilo ji v kříži.

Zasunula iPhone do záhybu v přikrývce a vstala.

Dveře se s tichým zaúpěním otevřely.

Související knihy

Mina, Denise

Panteon, 2013