Kromě toho, že se děti dozví o každodenních činnostech, které je víceméně provázejí již od útlého věku, autorka pamatovala i na velmi důležitý fakt – a to, že se děti nejlépe učí hrou. S pomocí hry a pohádek se daleko lépe učí o činnostech, které třeba nemají rády. Některé si třeba nechtějí čistit zoubky a věčné vysvětlování o tom, jak je důležité, aby se nekazily je mnohdy povídáním „do větru“. A co takové mytí uší! To je také kolikrát hotová „pohroma“ a nikam nevedoucí každodenní opakování.

Jak je známo, děti milují pohádky a ve většině případů si ze svých oblíbených postaviček berou i příklad. Toho je využito právě v této knížce, kdy se nejprve děti seznámí s celou rodinkou Vaflíčkových – maminkou, tatínkem a jejich dvěma dětmi, babičkou a dědečkem. Doprovázet je v nejrůznějších situacích bude i kočka Micka a pejsek Bobík. S touto veselou rodinkou pak děti prožívají denní aktivity, od vstávání až po usínání.
Autorka se zaměřila i na situace, které mají za úkol vychovat děti k soucítění s druhými, naslouchání a ohleduplnosti. Týká se to například chování v dopravních prostředcích, poděkování za pomoc, bezpečné hry venku a mnoho dalších.

S pomocí dvaadvaceti pohádek děti prožívají dobrodružství rodinky v těch nejzákladnějších situacích každodenního života, navíc je každá pohádka doslova obklopena velkým počtem ilustrací vztahujících se k danému tématu. Navíc s upozorněním a vyobrazením, jak se zachovat apod. Právě tyto obrázky jsou podle mě tím nejlepším, co kniha obsahuje, protože na skutečně názorných situacích děti vidí, co je dobře, co špatně a nechybí ani poučení proč.

Pohádky učí děti lásce k přírodě (O lese a Meruňkovém jezeře), o důležitosti her venku před sezením u počítače, což je u současných dětí vcelku velký problém (O počítači a růžové zahradě), upozorňují na lásku k lidem a chování k cizím (O pomluvách a sousedce Kláře)apod.

Co bych zvláště ocenila, jsou pohádky a poučení věnovaná například každodennímu rituálu zvanému snídaně. Její důležitosti v současné době přikládá význam méně dětí, než by bylo potřeba pro správný vývoj jejich malého organismu. Proto je i důležité naučit již ty nejmenší správným zásadám a to včetně této problematiky. Týká se to i například četby literatury před sledováním televize nebo vhodnosti dostatečně dlouhého spánku a odpočinku.

Všechny tyto aktivity a mnoho dalších najdou čtenáři právě v této publikaci, která je určena pro děti od 5 let. Osobně se ale domnívám, že je možné ji využít již u dětí mladších, klidně okolo tří let, kdy se právě ony seznamují s těmi nejzákladnějšími činnostmi, jež je potkávají dnes a denně. Navíc, při zapojení trochy fantazie mohou rodiče s dětmi vytvořit podle ukázek, pohádek a obrázků vlastní hru, na které si vyzkouší danou činnost – opět absolutně ten nejlepší způsob dítě něco naučit, naučit ho to hrou.

Pohádky sice nemají klasické názvy, tudíž se tady nepotkáme s Karkulkou nebo Budulínkem, piráty či rytířem, jedná se o pohádky zasazené do moderní doby, ve které děti vyrůstají a z toho vycházela i autorka a proto neobsadila do „hlavních rolí hrdinů“ žádné princezny, ale naopak úplně obyčejné děti a jejich rodiče, tedy se snaží děti vcítit do každodenního rytmu života rodiny, která se v mnoha věcech nejspíš podobá právě rodině dítěte, kterému je kniha předčítána. Děti nejsou hloupé, ono zasadit do děje princeznu s vysvětlováním nutnosti mytí uší, by asi nemělo moc velký význam. A pak, autorce šlo o to, aby ty nejmenší poučila o tom, jak se chovat v prostředí, kdy je dítě obklopeno tramvajemi, autobusy, počítači apod. A to – uznejte sami, s pomocí princezen a bájných rytířů asi moc nejde.

Pro všechny uvedené důvody musím knížku doporučit všem, kteří chtějí své dítě rozumnou a především hravou formou informovat o úskalích každodenního života, seznámit je s nejrůznějšími aktivitami, které jsou pro ně důležité a kterým se většina dětí, třeba i ve starším věku vyhýbá.

Ukázka z knihy (Pohádka O dědečkovi a královské snídani):
Již několik týdnů babička s dědečkem přemýšleli o tom, jak to zařídit, aby všichni členové rodiny ráno dobře a bohatě posnídali. To je přece velice důležité. Bohužel, doposud to tak nebylo. Tatínek vletí do kuchyně jako blesk, napije se trochu čaje, sní kousek chleba a utíká do svého obchodu s oplatkami. Maminka pije pouze kávu, protože je přesvědčena, že je tlustá, a proto musí zhubnout. Potom vezme horu knížek a sešitů a utíká do školy. Filip, i když jí velice rád, musí vždy před odchodem do školy zařídit spoustu věcí, a tak si dá do kapes jen dvě hrsti čokoládových nebo kukuřičných lupínků a ty pak baští cestou. A Lucka nejraději snídá koláček a ovocné bonbony a při tom obléká a češe panenky.
Dědečkovi a babičce to dělalo velké starosti. „tak se přece jíst nemá. To je velice nezdravé,“ stále opakovala ustaraná babička.
Jednoho dne přišel dědeček se skvělým nápadem. Řekl o něm babičce a požádal členy rodiny, aby si zítra přivstali. Když vyšlo slunce a rodinka se objevila v kuchyni, nemohla uvěřit vlastním očím…

Knihu Abeceda slušného chování – pro děti vydalo nakladatelství Fragment v již druhém českém vydání. Poprvé vyšlo v nakladatelství Publicat S.A. v Polsku. Z polského originálu přeložila Hana Jánová.

Související knihy

Joanna Kryżanek

Fragment