Ukázka z knih Neznámé Čechy 2, 3 a 4 (Václav Vokolek)

Za neznámými a posvátnými místy Čech

24.8.2013 redakce Bez komentáře

V Čechách je mnoho tajuplných míst s pozoruhodnou historií. Vydejte se spolu s Václavem Vokolkem prozkoumávat kostely, vesnice, hory, hřbitovy a další místa opředená tajemstvími!

Pojďte s námi na výpravu, v níž budeme pátrat po smyslu tajemným písmen, podíváme se za trpaslíky do Jetřichovic a navštívíme i slavný zámek v Českém Krumlově, který ukrývá záhadnou kostru neznámé světice. Průvodcem nám bude Václav Vokolek.

Holubice

Největší tajemství zdejší rotundy souvisí se dvěma písmeny: M a N. Najdeme je všude. Poprvé se s těmito písmeny setkáme ještě před vstupem do rotundy, v podvěží. … Tatáž písmena jsou později vtesána do zachovaného původního románského portálu. MN. Další monogram MN byl patrně dodatečně vytesán i nad lomený oblouk mladší apsidy, kde je ještě doplněn křížem, který je umístěn mezi obě písmena. … Tajemná dvojice písmen však existovala ještě na jednom nečekaném místě. Při rekonstrukci kostela byl do Národního muzea uložen zbytek malované výplně jedné kružby gotického okénka v apsidě. Ve dvou kruzích tu byla ornamentálně vyvedená nám známá dvojice písmen. Tedy samá MN…

Další výrazný monogram MN najdeme na svorníku klenby.

Také do gotického rozšíření románské stavby se dostalo stále opakované MN.

Nevyluštitelný monogram navíc nějak souvisí s vyobrazením pluhu. Ve třetím kruhu malovaného okénka se totiž vyobrazení pluhu nachází. Stejné jako na fresce umístěné na jednom klenebním poli v podvěží. Další pluh byl dokonce plasticky vyveden nad vchodem do podvěží. Ve stati publikované více než před sto lety se dočteme: „Nad vchodem do věže jsou z venku znamení plasticky vyvedená: znak s pluhem a podle znaku bodka, jíž užívá se při orání, kromě toho koule mezi různými kruhy.“

Takže další nepříliš srozumitelný vzkaz. …

Situaci ještě více komplikuje jedna místní pověst. Byla zachycena v původní kronice Holubic založené v roce 1884. Na počátku kroniky se vypráví o vzniku obce i o kryptogramu MN. Vypravuje ji František Šára, narozený v roce 1803, jenž byl také rychtářem Holubic.

Fragment středověké vitráže s námětem pluhu a opět monogramu MN.

Příběh začíná válkou knížete Oldřicha s Prusy. Kníže se obával prohry, a proto byl z Uher povolán významný rytíř Šára. Ten požádal pruského krále, aby proti němu, samotnému, vyslal deset rytířů. Tak se boj rozhodne. … Statečný Šára přemohl devět rytířů a nakonec proti němu zůstal stát poslední. Byl to rytíř, který měl na helmici zlatou holubici. Ale když poslední rytíř viděl, jak Šára porazil devět jeho druhů, dal se na útěk. Šára ho dohonil a na cestě v lese zabil. Prusové si pak vyžádali jeho tělo a pohřbili ho. Na tomto místě postavili hrad jménem Minkovice.

Rytíř Šára se chtěl vrátit do Uher, ale jeho ženě se v půvabné krajině, kde se bitva odehrála, zalíbilo, a tak tu rytíř zůstal. Vystavěl nedaleko místa, kde zabil rytíře s holubicí na helmě, statek a kostel a ves nazval po symbolu poraženého nepřítele. V pověsti se říká, že Šára byl „náboženství řeckého“, a proto nechal vytesat nade dvéře kostela dvě písmena „řeckého slohu“. Rádlo a bodka, reliéfně provedené na věži kostela a na statku čp. 4, měly být znamením o propojení statku s posvátným místem. Sám vypravěč se považoval za následníka rodu legendárního rytíře.

Je možné, že pánové z Pluhu, nezapomínejme, že radlice se německy řekne die Schar, si svým erbem kostelík označili jako donátoři rozšíření stavby a její výmalby. Souvislost s tajemnými písmeny však stále uniká. Je zachován zápis o jedné zmizelé albě: „Když otloukli starou omítku, našli prý uvnitř starého výstavku nad spojovacím obloukem blíže monogramu MN malby rytíře představující – ale vše zase omítli a zabílili,“ píše se v záznamu z roku 1865.

Takže tajemství se navzájem propojují. Cosi se mohlo ukrývat v nepochopitelně přistavěné apsidě, ale také kdekoliv jinde. Souvislost se symbolem rytíře, spíše než se skutečnou postavou, je tu zřejmá. K záhadám holubické rotundy prostě chybí klíč. Kód k uzamčeným dveřím tohoto tajemství se ukrývá v dvojici písmen MN. Je to bezpečný kód, který nás nutí stát před zavřenými dveřmi, přestože dveře rotundy lze otevřít snadno. Klíč nám půjčí majitelé statku naproti.

Jetřichovice

Severní Čechy jsou krajem trpaslíků. Vyskytují se v místních pověstech o pokladech, o posvátném podzemí, o pracovitých a moudrých lidičkách z jiného světa. Lidem nejsou nepřátelští, jen občas dovedou pozlobit ty, kteří se provinili. Ale dovedou také pomoci pronásledovaným a chudým. Rovněž umí dobře poradit. Jsou správci velkých pokladů ukrytých ve skalách a v horách.

Skálu plnou veselých trpaslíků můžeme potkat nedaleko Jetřichovic při silnici do Rynartic. Vyjdeme po kamenném schodišti k rozeklané skále, schody nám umožní do skály doslova vstoupit. Tak jako v tolika pohádkách a pověstech. Skála je hmatatelným světem trpaslíků. Reliéfy vytesané ve skále nám předvedou jejich svět.

Trpasličí postavičky vytesal do skály místní obyvatel, patrně kameník, okolo roku 1830. Základem této podmanivé a pracné realizace byly všechny místní pověsti, ve kterých se zdejší svět skalních měst stal domovem těchto elementárních bytostí.

Na konci roku 2003 došlo totiž k senzačnímu objevu. V jeskyni indonéského ostrova Flores byly nalezeny kosterní pozůstatky pravěkých obyvatel. Na první pohled překvapily svou velikostí – maximálně 1 m výšky. Nešlo samozřejmě o děti, ale o vzrostlé jedince. Skutečné trpaslíky. Vědci jim dali název hobiti, ale také Homo Floresiensis. Představují zcela neznámý, nový typ člověka.

Český Krumlov – zámek

Depozitáře hradů a zámků ukrývají mnohé poklady. … V depozitáři krumlovského zámku dlouho odpočívala v naprostém utajení ženská kostra oblečená do nádherných šatů. Dnes je vystavena v Hradním muzeu.

Předpokládá se, že je to uchované tělo nějaké světice, tedy svatý ostatek. Nikdo ovšem neví, kdy a jak se kosterní pozůstatky světice do Krumlova dostaly, a ani v nejmenším netušíme, o jakou světici jde. Údajně tu odpočívá svatá Reparáta. …

… V legendě se uvádí, že odmítla obětovat modlám, byla mučena zejména ohněm a pak prý nahá vedena městem k popravě. Legenda vypráví, že po stětí mečem její duše opustila tělo v podobě holubice stoupající k nebi. Rok její smrti neznáme, ale dříve se často uváděl rok 250. Umučená by tedy byla za vlády císaře Décia, velice surového panovníka, který chtěl obnovit slávu a stabilitu římské říše a zabránit jejímu konci. …

Vzhledem ke stavu kostry to tak stará světice patrně nemůže být. A jak by se sem dostala? Proč jí nebyla již dávno prokázána úcta v nějakém italském kostele?

Vybrané pozvánky, které jsme vám přinesli, jsou z knih Václava Vokolka:

Ve druhém svazku cyklu Neznámé Čechy se představí střední Čechy, region bohatý na pozoruhodná místa. Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, které skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Obrazově velmi dobře zdokumentované monumenty díky autorovi opět získávají na své zasloužené slávě.

Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, která skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Navštívíme vybraná posvátná místa Podkrušnohoří, Českého středohoří, Labských pískovců a „Českého Nizozemí“, tedy Šluknovského výběžku. Setkáme se tam s poutními místy, posvátnými stavbami katolíků, protestantů a židů, podzemními světy trpaslíků, pravěkými posvátnými místy, staneme u uctívaných stromů a na hřbitovech, shledáme se i s tajemnými zelenými muži v Poohří. Čtenář bude putovat reálnou krajinou, vydá se po stopách historické krajiny, ale i krajinou pověstí a odvážných hypotéz.

Ve čtvrtém svazku cyklu Neznámé Čechy se představí po Středních a Severních Čechách region na jih od Prahy a na východ od Vltavy, až po hranice s Moravou. Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, které skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Obrazově velmi dobře zdokumentované monumenty díky autorovi opět získávají na své zasloužené slávě. Blíže se autor zabývá nejen velkými městy (České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Tábor), ale dozvíme se více také např. o Vyšším Brodě, Slavonicích nebo Milevsku a navštívíme stará poutní místa Lišov, Chlum u Třeboně, Klokoty či Borovany.