Z duše je mi odporný veškerý předvánoční stres, zběsilé nakupování dárků, pečení desítek druhů cukroví, … Vánoce by měly být svátky klidu, míru a pohody. Ovšem v tom šílenství, které se s blížícím se Štědrým dnem jen stupňuje, je poměrně těžké uhájit si svůj „pokojný ostrůvek“. Ke svátečnímu pocitu a naladění se na Vánoce by například mohlo pomoci, pokud se seznámíme s jejich historií.

I proto mne nesmírně potěšila publikace Josefa Krčka, kterou na začátku listopadu letošního roku vydalo nakladatelství Albatros. Její název je prostý, a přesto vše říkající – Vánoce. Podtitul dodává Putování do Betléma. A skutečně je to průvodce jednotlivými dny tohoto tajuplného období.

Kniha je souborem rozmanitých textů – najdete zde informace o světcích, zamyšlení a rozjímání nad symboly a smyslem Vánoc, vzpomínky pamětníků i vyprávění zapsané do kroniky před několika staletími, lidové (pohanské) zvyky, dvě lidové hry, pranostiky, … Téměř každý text, téměř každou kapitolu doplňuje alespoň jedna píseň včetně notového zápisu. Většinou se nejedná o tradiční koledy, a to je dobře, protože proč znovu zaznamenávat klasické koledy, které jsou nám tak dobře známy? Předkládané písně se vždy nějakým způsobem vážou k danému textu – například se v nich zpívá o zmiňovaném světci.
Pomyslnou cestu do Betléma zahajuje svatý Martin. Obdobím adventu nás krom jiného „provedou“ i další svatí – svatá Kateřina, svatá Barbora, svatý Mikuláš, svatý Ambrož, svatá Lucie, … Putování nekončí Štědrým dnem, ale až po novém roce svátkem Zjevení Páně – svátkem Tří králů.

Dočteme se nejen poměrně známé informace, jako například to, že se na svátek svaté Barbory řežou třešňové větvičky (a proč), že se stromeček věšel původně ze stropu špičkou dolů, nebo že první vánoční strom v naší republice na náměstí rozsvítili v Brně a až poté se přidala i další města. To jsou informace, které většina lidí zná. Ale tušili jste například, že existovaly i letniční či svatojánské stromy? Říká vám něco slovo „daráčci“? Proč je se svatomartinskými hody spojena právě husa? A víte, jak přesně se slavily svátky svatých a co lidé obvykle jedli?

Součástí knihy je i papírový betlém s 50 postavičkami. Kromě Marie, Josefa a Ježíška tu nejsou jen obvyklé ovečky, tři králové či chudí lidé nesoucí dary, ale navíc i zmiňovaní svatí. Nechybí ani návod, jak betlém po vystříhání postav sestavit.

Atmosféru poetického vyprávění o Vánocích dotváří snové, jemné a půvabné ilustrace Renáty Fučíkové. Tato kniha je milým, odpočinkovým a nesmírně zajímavým čtením. Myslím si, že by neměla chybět v žádné domácí knihovničce.

Ukázka z knihy (z kapitoly Barbora)

V českých zemích v tento den bíle oděné Barborky obcházely se závojem přes obličej domy, zkoušely děti z náboženství a modliteb a nakonec je odměnily cukrovím, bonbony a ovocem. Ty zlobivé dostaly uhlí a brambory, někdy i metlou. Děti dávaly za okno punčochu a čekaly, až se ozve zvoneček.

My tři Barborky jsme,
z daleké země jdeme
a dárky vám neseme.
Neseme, neseme, velice to krásné,
kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme,
a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.

Možná jste si všimli, že v některé pohádce místo klasického „bububu“ strašidla pronášejí tajemné „mulisi, mulisi“. Jde o průpovídku, která souvisela s obchůzkami Barborek. Ty při výzvách k modlení mumlaly „Modli se, modli se!“, což ale znělo spíš jako „Muli se, muli se!“ – a strašidelné zaříkadlo bylo na světě. (strana 26)

Související knihy

Krček, Josef

Albatros, 2011