Kdy poprvé a co bylo příčinou toho, že jste začala uvažovat nad tím, že napíšete knihu?
Žijeme ve světě plném příběhů. Každý člověk žije svůj příběh, a tím, jak zdolává nástrahy, které mu život postavil do cesty, svůj vlastní příběh i vytváří. A mě lidé a jejich příběhy vždycky zajímaly a chtěla jsem je vyprávět. Nevzpomínám si na okamžik, kdy jsem si řekla, že napíšu knihu. Knihy jsou součástí mého života a připadá mi přirozené, že lidé knihy čtou a také píší.

Slepá mapa je vaší knižní prvotinou. Co vás přivedlo k napsání této knihy?
Z mnoha vyprávění a historek, ať už skutečných či do jisté míry vymyšlených, které mi uvízly v hlavě, byl motiv mladé ženy ze Sudet, která nechtěla nic jiného, než spokojeně žít, pracovat a milovat, ale musela o každý kousek štěstí tvrdě usilovat, asi nejsilnější. Příběh zbrklé Alžběty, její křehké, ale odvážné maminky Anny a vypravěčky Anežky, která milovala tak, až svojí láskou ublížila, po napsání přímo volal.

Námět knihy jste čerpala ze života svých příbuzných či známých, nebo je to naprostá fikce?
S paní Alžbětou jsem se skutečně setkala při jedné ze svých častých cest vlakem. Do kupé si přisedla starší, elegantní paní v bílém a celou cestu vyprávěla o svém životě. Vyprávěla o nemocné mamince, kvůli které musela běžet tmavým městem pro doktora, o své první lásce k německému chlapci, o tom, jak ji komunisté chtěli připravit o byt, o své dceři. Žádný z těch příběhů jsem nepřevyprávěla úplně přesně, ale dá se říct, že kniha se narodila z jejího vyprávění.

Jste lektorka anglického jazyka a překladatelka. Co překládáte nejraději?
Angličtina byla vždycky moje láska. Možná to bylo tím, že jsem ráda četla anglicky píšící autory, možná tím, že naučit se anglicky za dob socialismu mělo alespoň malý přídech svobody. Učení a překládání je dokonalé spojení. Překladatelství je poněkud osamělá činnost a učení je naopak o setkávání s lidmi. Nejraději učím motivované lidi, což moji studenti naštěstí jsou, a pokud jde o překládání, když si můžu vybrat, vždycky sáhnu po překladu beletrie. Nejen proto, že odborná literatura vyžaduje specializovanou slovní zásobu, ale hlavně ráda sleduji, jaké vyprávěcí postupy autor používá.

Plánujete do budoucna napsat další knihy? Opět by se týkaly, stejně jako Slepá mapa, druhé světové války a minulého režimu?
Další knihu už jsem napsala a poslala do nakladatelství. Druhé světové války se dotýká jen okrajově, života za minulého režimu hodně. Je o obyčejném člověku, který nechtěl nic vidět, nic slyšet, nikomu ublížit, ale nic z toho se mu nepovedlo. O jednom z „mlčící většiny“, díky které – podle mého názoru – mohl režim existovat.

Jak byste stručně Vaši první knihu charakterizovala?
V nakladatelství knihu označili za rodinnou ságu. Sága je trochu vznešené slovo. Já bych řekla, že je to vyprávění o jedné rodině odehrávající se během celého jednoho století. A nejen o ženách, jak by se mohlo zdát. Myslím, že příběhy Antonína, Bohouše, Hanse, Friedrycha, Ludvy a dalších jsou dost silné a raději si je jen přečteme, než bychom je prožili.

Hlavní hrdinka knihy, vypravěčka celého příběhu Anežka, se potýká s tím, že se nedobrovolně stala „donašečkou“. Jak na tuto problematiku nahlížíte Vy? Z knihy vyplývá, že každý má právo dělat chyby a má právo na druhou šanci…
Milovala tak, až zradila… Ale to ji v žádném případě neomlouvá. Soudit může jen ten, kdo v životě nikdy neselhal, a takový člověk prostě neexistuje. Anežka za svoji chybu tvrdě zaplatila. Žít pod takovým tlakem a s vědomím, že kvůli jejímu sobectví zemřel člověk, žít ve strachu před prozrazením a odsouzením, nikdy se té tíhy nezbavit. To je strašný trest.

Knih na téma komunismu už bylo napsáno mnoho, myslíte si, že vaše kniha je v tomto ohledu něčím výjimečná?
Nikdy jsem nechtěla napsat knihu na téma komunismu. Dějinné události nás ovlivňují, ale mě zajímají lidé a jejich charaktery. Moje kniha není ani v nejmenším o válce nebo o komunismu. Slepá mapa je o lidech.

Když už jsme u toho komunismu, dokázala byste najít tři zápory a tři klady na tomto režimu v Československé republice? Nebo jste člověk s jasně vyhraněným názorem?
Někde jsem četla nebo slyšela krátkou bajku, a ta můj pohled na socialismus plně vystihuje. Pes potkal vlka a říká mu: „Nebuď hloupý, pojď žít k lidem jako já. Podívej se, jak jsem vykrmený. Plná miska a teplá bouda každý den.“ Vlk mu na to povídá: „A od čeho máš odřený krk?“

Tímto autorce děkujeme za poskytnutý rozhovor a i další její připravované knize přejeme alespoň takový úspěch, který sklidila s tou první, jak u knižních kritiků, tak především u čtenářů.

Přečtěte si také recenzi knihy Slepá mapa nebo povídku Aleny Mornštajnové s názvem Duch babičky Terezky.

Související knihy

Mornštajnová, Alena

Host, 2013