Berta von Suttner, rozená Kinská, spatřila světlo světa 9. června 1843 a zemřela 21. června 1914. Pocházela po otci ze starobylého českého rodu, jehož kořeny sahají až do 12. století. Sama však otce nikdy nepoznala, vysoký hodnostář rakouské armády, který byl o šestačtyřicet roků starší než jeho mnohem méně urozená žena, zemřel několik měsíců před Bertiným narozením. Do svých třinácti let žila s matkou v Čechách, nejprve v Praze, pak k Brně, kde bydlel její poručník. Dostalo se jí kvalitního vzdělání, matka ji podporovala hlavně ve vztahu k hudbě a opernímu zpěvu. Když bylo dceři dvanáct, přestěhovala se s ní z provinčního Brna do Vídně k sestře a neteři.

Od vstupu do vídeňské společnosti se krásné Bertě dvořila řada mužů, ale všechny nabídky k sňatku odmítla. Upnula se k matčině snu, že se stane operní pěvkyní. Nepřekonatelná tréma jí ale vždy znemožnila veřejně vystoupit. Jednoho dne si musela přiznat, že její mládí skončilo a z ní se stala stará panna. Oslnivé pěvecké kariéry nedosáhla, dobrou partii nenašla, dědictví po poručíkovi bylo spotřebováno a zbýval jen život s matkou z její vdovské penze. Anebo zaměstnání. Berta Kinská si zvolila právě tuto možnost a nastoupila místo guvernantky a společnice u čtyř dcer barona Carla von Suttnera.

Ani tentokrát to neskončilo dobře. Berta se zamilovala do bratra svých svěřenkyň Artura, který byl o celých sedm let mladší než ona. Tři roky skrývali svůj vztah, ale po jeho prozrazení musela Berta domácnost okamžitě opustit. Odpověděla proto na inzerát tohoto znění: „Bohatý, starší pán, jenž žije v Paříži, hledá ženu středních let, ovládající jazyky, pro vedení domu a pro práci sekretářky.“ Inzerentem nebyl nikdo jiný než Alfred Nobel, vynálezce dynamitu a jeden z nejbohatších lidí tehdejší Evropy.

Čtyřicátník Alfred Nobel se do Berty Kinské, o deset let mladší než on, zamiloval. Obdivoval její krásu, ale našel v ní i spřízněnou duši, s níž si mohl povídat o filozofii, o životě a umění. Mnohokrát s ní mluvil o tom, jak usiluje vynalézt zbraň, která by navždycky znemožnila všechny války a nastolila trvalý mír.

Také nesmělé nabídky Alfreda Nobela Berta Kinská odmítla a ve Vídni se tajně provdala za Artura Suttnera. Odjeli spolu do Gruzie, kde Berta učila hru na klavír a Artur němčinu. Po vypuknutí rusko-turecké války v roce 1877 oba nabídli svou pomoc ve vojenských lazaretech a poznali utrpení, které je vedlo k zamyšlení nad smyslem válek. Oba také začali publikovat ve vídeňských novinách. Berta Suttnerová se vydala roku 1878 na dráhu publicistky a spisovatelky, kterou už pak nikdy neopustila. Po celou dobu si dopisovala s Alfredem Nobelem, s nímž se s manželem opět potkali na konci 80. let 19. století v Paříži, kde se naplno začali angažovat v protiválečných aktivitách.

Berta vydala navzdory počátečním sporům s nakladatelem protiválečný román Odzbrojte, který byl vzápětí přeložen do mnoha jazyků, a rozhodla se s manželem založit mezinárodní pacifistickou organizaci. Berta von Suttner byla v té době uznávanou osobností. Na 7. mírovém kongresu navrhla založení Evropského svazu států a zasazovala se o vytvoření Haagského soudního dvora, který by řešil spory mezi státy.

Alfred Nobel, celoživotní přítel manželů Suttnerových, zemřel v roce 1896 a většinu svého majetku odkázal na „ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu“. Na této myšlence spolupracoval na sklonku svého života právě s Bertou, která ho nemálo ovlivnila. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901. O čtyři roky později ji dostala i sama Berta von Suttner jako první žena vůbec. Čekalo ji ještě deset let zápasů o udržení míru v Evropě. Týden před tím, než v Sarajevu padly osudné výstřely, které odstartovaly 1. světovou válku, podlehla rakovině žaludku.

zdroj textu i obrázků: Tisková zpráva společnosti Albatros Media

Zora Beránková vydala v nakladatelství Motto román Ozvěna, který se zabývá osudy této nevšední ženy.

Zora Beránková: Ozvěna, Motto 2011, 208 stran, doporučená cena 249 Kč

Související knihy

Beráková, Zora

Motto, 2011