Kniha Hany Whitton nese tentokrát název Anna Falcká a opět ji vydalo nakladatelství Alpress v edici Klokan. Jednoduchý a vypovídající název, kdy již dopředu víme, o kom bude řeč. O druhé ženě Karla IV.

Pro ty, kdo nečetli Levandulovou princeznu, je jistě na místě připomenout, že kniha vyprávěla příběh seznámení Karla a Blanky z Valois, kteří byli ještě jako děti oddáni. I když byl sňatek diplomatický, přerostl v lásku a vášeň. Recenzi na tuto knihu si můžete přečíst zde.

V tomto dalším díle zavítáme na český dvůr ve chvíli, kdy Blanka z Valois, velká a zřejmě jediná opravdová láska Karla IV., zemřela a chvíli po ní i jejich prvorozená dcera Markéta. Karel zůstává osamělý s jejich druhou, mladší dcerou Kateřinou, jež mu Blanku připomíná každým svým blonďatým vláskem i očima, tak je podobná své matce. Karel nežije, pouze přežívá. Má ale své státnické povinnosti, a k nim patří i zplodit syna, jakožto nástupce trůnu. Karel se zmítá ve svých myšlenkách, odmítá si připustit smrt milované Blanky, a dokonce se vyhýbá i Kateřině, pro její podobu.

Vše se ale má změnit ve chvíli, kdy je mu „vybrána“ nevěsta, anglická princezna Isabella. Karel souhlasí, především pak po promluvách se svými nejbližšími přáteli, kterým věří, jako například s Arnoštem z Pardubic. Je rozhodnut oženit se vysloveně z povinnosti. Osud tomu ale nepřeje a shodou okolností se rozhoduje pro Annu Falckou, která věnem dostane, kromě jiného, i taktická území a podporu Karla při volbě římského císaře. Karel odjíždí do Falc, aby se s Annou seznámil. Podle ostatních je to vlastně už stará panna, i když je jí teprve dvacet let. Není se čemu divit, dívky se stávaly v tehdejší době manželkami již kolem dvanácti let, někdy i dříve. Anna to rovněž vnímá negativně, její otec má na ni silný vliv a přebíral tak dlouho, až nakonec o Annu nikdo nestál. Sám se ovšem oženil se ženou, která je daleko mladší než jeho dcera…

Jako správný gentleman, kterým bez pochyb Karel byl, se Anně nepředstavuje hned na začátku jako její ženich, ale dvoří se jí, a to se Anně velice líbí. Nicméně ji přitahuje někdo jiný. Mladý Arnulf, který se na dvoře jejího otce objevuje a vyznává jí lásku pod okny, jakoby vystřiženou ze hry Williama Shakespeara. Anna ale netuší, že Arnulf vše pouze hraje, i když jí tvrdí opak. Ve chvíli, kdy se Anna dozvídá pravdu o ní a Karlovi, ve stejné chvíli vyslechne tajně i rozhovor, který je veden s Arnulfem a je tak uvedena na pravou míru citů, které k ní Arnulf chová. Rozhoduje se rychle – vezme si Karla, i když ho nikdy milovat nebude…

Jak skončí příběh Karla a Anny, již neprozradím. Vy jistě z hodin dějepisu víte, že se tihle dva skutečně vezmou. To jsou ale fakta. Zamiluje se Anna do muže, který jí byl diplomaticky přidělen? Dokáže Karel zapomenout na Blanku, na svou levandulovou princeznu, přestane si ji konečně připomínat a bude milovat Annu, ne jen jako ženu, která mu má porodit syna, následníka?

Hana Whitton se tentokrát, oproti Levandulové princezně, nezaměřila pouze na popis myšlenek a citů ženy, ale věnuje se vcelku obšírně i pocitům muže, tedy Karla IV.

Vnímám to velmi pozitivně, je oživen celý příběh, který se tak nezaměřuje pouze na cítění ženy, ale ukazuje čtenáři, jak svá trápení, ale i radosti prožívá muž. Povedlo se jí skloubit je velice dobře, spontánně na sebe navazují myšlenky Anny i Karla, prolínají se. Čtenář má tak možnost porovnávat i s chápáním tehdejší doby, jak celou situaci vnímala nejen žena, která byla takto vlastně donucena násilně ke sňatku a oddání pro ni se zcela neznámým mužem. Ale že rovněž muž, který byl v této době vnímán jako silný a neohrožený, který si snad city ani nemůže dovolit, je pořád jen člověkem se svými vzpomínkami, jež ho trápí a které musí vyřešit, pokud chce být šťastný on i jeho dcera.

Nechybí samozřejmě pozadí doby, tedy chvíle před korunovací Karla IV. na římského císaře i doba, která následovala. Vše autorka posadila do realistických faktů. Jak sama v závěru uvádí, v některých místech vycházela jen ze spekulace, protože dodnes nevíme přesně, co se v určitých okamžicích stalo. Jako například turnaj, který popisuje, kde je Karel těžce zraněn a z bezvědomí se probírá až za několik měsíců. Archivy a kroniky ale uvádějí, že byl otráven… Hana Whitton tento fakt v příběhu zvládla bravurně. Nechá sice Karla poranit při souboji, což se zřejmě skutečně stalo, ale také nechá jednat rádce a pomocníky, kteří rozhlásí, že na panovníka byl spáchán „atentát“, při kterém byl otráven. Tedy popis, který nám dávají dle autorky i kroniky. Karel měl ale poranění krční páteře, se kterými se doslova pral do konce života, a ty jsou doložené…

Pravdou je rovněž to, že Anna Karlovi syna opravdu porodila – Václava. Bohužel žil pouze rok… A ani Anně už nezbývalo mnoho času…

Další skvělý román, který není psán nijak složitě, nemusíte trávit minuty přemýšlením nad souvislostmi, ale rovněž nebudete ochuzeni o žádnou část faktů i myšlenek. Jednoduše, ale naprosto výstižně, možná i tak by se dal shrnout příběh z pera Hany Whitton. Neodtrhnete se od stránek, protože pořád budete chtít vědět, „jak to bude dál“. A kromě výborně napsaného románu pro ženy si zopakujete historické souvislosti, jež si doplníte barvitým vyprávěním a osudy dvou mladých lidí, kteří žijí proto, aby se milovali…

Související knihy

Whitton, Hana

Alpress, 2011