V posledních letech jsme si zvykli, že v obchodech lze sehnat v podstatě cokoli kdykoli. Nejen čerstvé mořské ryby nebo třeba meloun, ale také mandarinky v srpnu, fialky v září a u vánočního stolu můžeme klidně popíjet jahodový koktejl. Když jsme o Vánocích s dcerkami sledovaly pohádku o Dvanácti měsíčkách, napadlo mě, jestli vlastně ty holčičky chápou pointu. Jestli jim třeba nepřijde divné, že Marušce musel pomoct svým kouzlem jeden z měsíčků, aby domů donesla pár jahod, když my je vídáme téměř denně na pultech supermarketů a to i když mrzne až praští. Libujeme si, že jsme tak trochu obelstili přírodu a v létě nemusíme dlouhé hodiny trávit tím, že si do sklenic zavaříme „léto“, ale je to opravdu taková výhoda? Skutečně nám tak chutnají lednová rajčata bez chuti a vysušené mandarinky plné pecek uprostřed léta?

Když jsem zaregistrovala, že vyšla nová kuchařka Jezte česky – rok v naší kuchyni, zajásala jsem, a když se mi tahle novinka dostala do rukou, zajásala jsem podruhé. V obsahu téhle kuchařky totiž nenajdete „předkrmy, polévky, hlavní jídla, dezerty“. Kapitoly jsou zde rozděleny na roční období a to s krásnými a lákavými názvy: Jarnění, Velikonoce, Letnění, Ovocnění, Podzimnění, Posvícení, Zimnění a Vánoce. Každá část má taky svoji barvu, takže se v knížce velmi dobře orientuje už jen pouhým okem.

Autorkami jsou dvě kulinární redaktorky, očím veřejnosti zdaleka ne neznámé, Jana Vašáková a Zdena Skokanová. Jak samy v úvodu kuchařky píší, při její tvorbě se nechaly inspirovat starými českými kuchařkami, ovšem recept na svíčkovou a kynuté knedlíky byste tu hledaly marně. Recepty jsou plné čerstvých bylinek, ovoce, zeleniny, tvarohu, obilovin, luštěnin, ryb a hub. Před každou kapitolou najdete také úvod jedné z autorek vztahující se právě k danému ročnímu období a nechybí ani pár pranostik.

Každé roční období je pak ještě rozděleno na snídaně, obědy, večeře a chuťovky. Na začátku každé z těchto částí najdete několik zajímavostí o surovinách použitých v receptech a součástí kuchařky je také pár mini reportáží, např. z medobraní či výlovu rybníků.

A jak už jsem naznačila, kniha je plná krásných fotografií jak z reportáží či zajímavostí, tak především samotných receptů. Já především oceňuji, že každý recept v knize má svoji vlastní fotografii.

Recepty, u kterých v kuchařkách nevidím fotku a nedokážu si tak hotová jídla představit, většinou nevařím. V tomto případě jsem měla trochu problém nezačít rovnou od „zimnění“ a neupéct si panenku se sušenými švestkami. Ale rozhodla jsem se tak trochu respektovat „pravidla“ této knihy a při zkoušení receptů jsem si vybírala pouze z jarních a taky trochu letních, protože například „Ledovému čaji z meduňky“ se opravdu nedalo odolat stejně jako „Omeletkám z jogurtu“, které jedna z dcer hltala jako divá a nepotřebovala k nim dokonce ani doporučený třešňový džem.

Pstruzi s bylinkovým máslem zmizeli ze stolu s takovou rychlostí, že jsem nestihla dojít ani pro foťák a manžel se ještě notnou chvíli po obědě rozhlížel po kuchyni, zda někde nezbyl aspoň kousíček. Jediné, co mi z vyzkoušených receptů moc nevyšlo, byly špenátové halušky. Moc jsem se ně těšila, chuť nebyla špatná, ale pravda, trochu nezvyklá. Ovšem dcery jsem neošálila, a tak jsem po hodinovém vaření vytáhla čistý hrnec a holkám rychle umíchala krupičnou kaši. Zato rajskou polévku ochucenou petrželovým olejem a jahodový koktejl s podmáslím si velice ráda zopakuji.

V knize najdu také recepty na chutné nápoje, sirupy, džemy, paštiky a jiné dobroty. A ač všemožných receptů už jsem pročetla i vyzkoušela vcelku dost, přiznám se, že tato kuchařka přináší recepty pro mě nové, a tedy o to lákavější. A co víc, použité suroviny jsou vlastně úplně obyčejné, lehce k sehnání a většinu z nich má doma pravidelně téměř každý.

Je pravda, že jako dárek začínající kuchařince, která horko těžko zvládne umíchat jíšku, bych kuchařku nejspíš nekoupila. Ovšem mámu, které plotna téměř ani nestačí vychladnout a nebaví ji každé úterý zapékat šunkofleky, bych s ní potěšila zcela jistě.

Já si tuhle novinku do knihovny zařadím s velkou radostí, a i když jaro a léto mám nejraději z celého roku, musím přiznat, že už teď se trochu těším, až přijde podzim a já se budu moct ve čtyři odpoledne zavřít do kuchyně a vařit ta lákavě vypadající jídla, jakými jsou třeba „Švestková polévka“, „Husí stehýnka s kroupami“ a nebo právě výše zmiňovaná „Panenka se švestkami“. A za dlouhých zimních večerů budeme s manželem popíjet „Mandlové mléko s vanilkou a skořicí“.

Ono má totiž všechno svůj čas a to, jak je vidět, platí stejně tak v životě jako v kuchyni.

Související knihy

Vašáková, Jana - Skokanová, Zdena

Smart Press, 2012