Paulo Coelho je ve světě pravděpodobně nejznámějším současným autorem, jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a jeho jméno se skloňuje v literárních rubrikách většiny světových novin. Lidí, kteří některé z jeho děl četli, je mnoho a jejich počet stále roste.

Podobně výrazné osobnosti, ať už v literatuře, nebo v jiných oblastech veřejného života, vždy vzbuzují rozporuplné reakce, a ani Coelho není výjimkou. Jeho knihy se vydávají v pozoruhodných nákladech a na sociálních sítích jeho aktivitu sledují miliony fanoušků z celého světa, naproti tomu se ale najde také značné množství těch, kteří brazilského spisovatele tvrdě kritizují.

Obdivovatelé Coelha milují především proto, že jim pomáhá nacházet smysl života, potýkat se s neštěstím, které je potkalo, a objevovat pravdy, které jsou tak prosté, že je mnohdy přehlédneme. To vše je v jeho knihách navíc zasazeno do atraktivního příběhu, který má rychlý spád, dokládá autorova tvrzení a přesvědčuje čtenáře, že i to, co považoval za nemožné, se může uskutečnit. Odpůrci Coelhovi naopak vyčítají stálé omílání banálních myšlenek, tezovitost jeho děl, sklony k poučování či kázání a zápletky, které dílo přibližují brakové literatuře.

Kniha Rukopis nalezený v Akkonu, kterou vydalo nakladatelství Argo, nabízí stejné možnosti k obdivu i ke kritice jako autorovy předchozí romány. Fiktivní rukopis, který zachycuje situaci krátce před tím, než křižácká vojska začala dobývat Jeruzalém, obsahuje vše, na co jsme u Coelha zvyklí. Jsou tu lidé ve zlomové životní situaci, kdy se musejí vyrovnat se svým strachem, se ztrátou a beznadějí, a vedle nich postava moudrého cizince, který jim ukazuje nové světlo a slouží jako zprostředkovatel autorových myšlenek. A ty se nesou ve stejném duchu jako v předchozích Coelhových dílech. Důraz je kladen na odvahu, která umožňuje po každém pádu znovu vstávat a vrhat se do boje, ale také milovat plně a beze strachu z odmítnutí či zranění, naslouchat svému srdci, vzít život do vlastních rukou a podstupovat velké změny bez obav.

Co do způsobu zpracování se kniha od ostatních Coelhových děl mírně odlišuje. Mizí zde soustředěnost na jednoho hrdinu, kterou známe z většiny dosavadní autorovy tvorby, i příběh, který tvořil poutavý rámec pro sdělované ideje. Forma rozhovoru, která v Rukopisu převažuje, Coelhovi umožňuje vyjadřovat myšlenky koncentrovaněji, na menším prostoru.

I přes tuto drobnou změnu oproti ostatním spisovatelovým románům je kniha v podstatě jen další ze série poměrně podobných děl. Naplňuje všechna očekávání obdivovatelů jihoamerického spisovatele i námitky jeho kritiků a staví se tak po bok jeho ostatních knih jako další román, který možná nevyniká košatým jazykem nebo originalitou, ale dokáže čtenáře posílit, potěšit a inspirovat.

Foto:  David Roberts, wikipedia

Související knihy

Coelho, Paulo

Argo, 2013