Na český trh se dostala kontroverzní kniha, která byla ve Francii vydaná roku 2007. Do češtiny ji pro českého čtenáře přeložila Petra James, a to z francouzského originálu Comment parler des livres que l´on n´a pas lus?. Díky její práci a nakladatelství Host se tedy nyní i my můžeme kochat světem myšlenek člověka, který již poněkolikáté vydává knihu, jež přináší nové světlo na literární pole. Pierre Bayard je plodným literátem, dalo by se říct, že rok co rok vydává knihu. U nás jich zatím většina zůstává nepřeložena, nicméně kdo ví, třeba tomu bude brzy jinak.

Bayard jakožto profesor francouzské literatury si v tomto delším pojednání o literatuře, čtení a především nečtení a nečtenářstvu dovolil rýpnout do vosího hnízda. Ale již na první pohled je zřejmé, že jeho názory jsou dobře ukotvené. V každé z několika kapitol knihy se opírá o názory slavných spisovatelů dřívějších dob. Mezi ty nejslavnější, které zmiňuje, patří Oscar Wilde, Graham Greene, Umberto Eco, Marcel Proust či Michel de Montaigne. K osvětlení svých pozoruhodných teorií využívá myšlenek právě těchto literátů.

V knize Bayard rozebírá možnost opravdového nečtení, věnuje se situacím, které v životě nastávají a nejsou pro „nečtenáře“ příhodné. Například když se takový člověk ocitne ve společnosti někoho, kdo knihu četl a on ne. Nicméně pro Bayarda toto není situace vhodná pro lítost, strach a obavy, ale pro fantazírování nad obsahem, domýšlení si a tvůrčí přemýšlení. To je podle něj na nečtení to úchvatné. Nic nebrání naší fantazii. Ta není svázána žádnými podněty ze světa knihy a může si tak podnikat svévolné výlety do říše imaginace.

Bayard také popisuje příčiny a důvody nečtení. Těch je poměrně mnoho, protože není v silách člověka za jeden lidský život obsáhnout a přečíst všechny napsané knihy světa. To je také znemožňováno tím, že dennodenně vychází nové a nové tituly, právě tak, jak autor v následujícím úryvku uvádí:

Ukázka z knihy

„Existuje více způsobů, jak je možné nečíst. Tím nejradikálnějším z nich je nikdy neotevřít žádnou knihu. Ať je čtenář jakkoliv náruživý, u většiny existujících knih se musí jejich četby zříct, tudíž tento přístup představuje základní formu našeho vztahu k psanému textu. Nesmíme totiž zapomínat, že i vášnivý čtenář má přístup jen k zanedbatelné části existujících knih. Pokud tedy chce definitivně přestat hovořit o literatuře, musí neustále mluvit o knihách, které nečetl.“

Tento francouzský psychoanalytik také uvádí, že i když knihu přečteme, není možné, aby v paměti uchovala stopu v celé své komplexnosti. Vždy nám zbyde pouze jakýsi relikt z jejího obsahu, a ten pak tvoří naše vlastní vidění díla, které je doplněno vzpomínkami na čtení knihy. V mysli nám tak podle Bayarda nezůstává děj, který spisovatel napsal, ale kniha, kterou my sami během čtení vynalézáme a domýšlíme. Každý člověk také na uměleckém díle vnímá jiné stránky věci. Jedna jediná kniha tak pro víc lidí může znamenat něco naprosto odlišného a jejich zkušenost s ní se také může značně lišit.

Nicméně, konec odhalování a odtajňování teorií, na kterých francouzský profesor pracoval a pracuje. Není nic lepšího, než se jeho bádáním inspirovat v knize samotné. Ta je totiž opravdu čtivá a jeho teorie podněcují chuť přemýšlet a pochopit je.

Jediným paradoxem je, že pokud se opravdu k jeho teoriím chcete dostat a máte chuť se jim podívat na kloub, musíte ČÍST. To autor nejspíš nedomyslel, když své teorie publikoval jako knihu.

Může se zdát, že kniha je určena ke čtení literárními kritiky a lidmi, kteří k literatuře mají blízko, ale není to tak úplně pravda. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je především určeno běžnému čtenářstvu a lidem, které literární svět a svět knih zajímá z pouhého zapálení pro věc.

Samotný název této nezvyklé publikace láká k přečtení díla. Vždyť mluvit o knihách, které jsme nečetli, je víceméně stále tabu. Pokud někdo knihu nečetl, rád se hned přizná a raději potupně mlčí. Proč ale nevyužít šance a popustit uzdu fantazie, jak Bayard radí?

Související knihy

Bayard, Pierre

Host, 2010