Rudolf Čechura rozehrává ve dvou detektivních novelách klasické pátrání známé dvojice Holmes (umí lépe česky) a Dr. Watson (umí lépe anglicky), a to v Londýně a posléze v Praze koncem šedesátých let. První z nich – Nikdo nemá alibi – vyšla poprvé a naposledy v brožovaném vydání v nakladatelství Práce v roce 1969, druhá – Dobře časovaná vražda – vycházela pouze na pokračování ve Světě v obrazech, knižně už za normalizace vyjít nesměla. Přečtěte si ukázku z první z nich.

Knihu Nikdo nemá alibi vydalo nakladatelství Mladá fronta

Pan Procházka je slušný člověk. Nekouří, pije ovocné mošty, neutrácí hazardně ve Sportce, je dosud věrný své padesátileté manželce a dbá o pravidelnou stolici. Splňuje i všechny ostatní předpoklady, které jsou kladeny na uchazeče o zařazení do kategorie Slušný člověk, což je ten typ lidí, který jediný je uznáván slušnými lidmi za hodna života na této zemi.
Pan Procházka nemá žádné zvrácené záliby, jako jsou šachy, .lumenistika, big beat nebo literatura. Věnuje se výhradně práci a rodině, zato však vší silou své slušné osobnosti.
Vstává pravidelně v šest patnáct, poté se oholí, vykoná pravidelnou potřebu, nasnídá se a spolkne přitom jednu tabletku vitamínu C. Je to zdravé. Přesně v šest padesát vyráží z domova. Pečlivě zamkne dveře předsíně a stisknutím kliky se přesvědčí o řádné jakosti provedeného úkonu. Zamkne domovní branku a opět si přezkouší spolehlivost západu. Zaskřípe-li něco v zámku, vrátí se pro krapet domácího sádla nesoleného a bez odkladu namaže západky.
Na tramvaj nespěchá, protože to není slušné, a do rozjeté nenaskakuje, jelikož je to nebezpečné. Má konečně dost času, poněvadž na poštovní úřad přijde – nejsou-li mimořádné okolnosti v dopravě – v sedm dvacet a pracovní doba mu začíná v osm. Oněch čtyřicet minut si denně nechává jako rezervu pro nepředvídané okolnosti. Díky tomuto prozíravému opatření nepřišel dosud za celých třicet let služby pozdě do práce, a to ani za revoluce a v Únoru.
Zmíněných čtyřicet minut denně ekonomicky využívá k tomu, aby si natáhl své klotové rukávy, otřel prachovkou přepážku, ořezal doostra tužku a nařezal na čtvrtky deset listů úředního průklepového papíru, který si odpoledne odnáší domů, čímž ušetří denně 0,28 Kčs za toaletní papír.
Po celou pracovní dobu je ke stranám vlídný, leč nesmlouvavý, k nadřízeným uctivý, ale nikoliv podlézavý a zkrátka vůbec mu nemůže nikdo nic vytknout. Po skončení úředních hodin si nabrousí nůžky, nalije inkoust do kalamáře a navlhčí houbičku, a teprve potom odejde důstojně na stanici tramvaje, kdež se do vozu necpe, oznámí-li průvodčí, že je obsazeno.
Jakmile přijde domů, políbí ženu, svlékne ponožky a obrátí list kalendáře. Poté obhlédne plot a zapraví případné závady, nakrmí kozu, vyslechne ženiny stížnosti na sousedy a povečeří. Od 20.00 do 22.10 hledí na televizní obrazovku bez ohledu na poruchy a program. Potom ulehne a těší se na pravidelnost zítřejšího dne.
V neděli dopoledne řádně navštěvuje brigády (dříve mši svatou), odpoledne obhlíží domek a zahrádku a diskutuje se sousedy o počasí. V sobotu ve 20.00 se koupe ve vodě 32° teplé. Ve čtvrtek ve 22.00 plní manželské povinnosti.
Zkrátka je to slušný a spokojený člověk. Což konec konců patří dohromady. A slušní lidé jsou hodní lidé a každý režim je s nimi spokojen. Protože slušný člověk už nikdy nevykoná nic převratného.
Tolik tedy o panu Procházkovi.
Jinak o něm v celém příběhu nepadne už ani slovo. Což ne- znamená, že jsem ho tedy popisoval zbytečně. Mohu teď bez zdlouhavého autopopisu zkrátka prohlásit, že já jsem nátura úplně opačná. Každý slušný člověk o mně bez rozpaků prohlásí, že jsem praštěný. A je to z jeho hlediska úplně pravda.
Každý slušný člověk, kdyby náhodou vyhrál padesát tisíc ve státní loterii, koupil by si auto. Nebo domek. Se zahrádkou.
V nejhorším chatu. Oplocenou.
Já však jsem si, přiznám, počínal docela nenormálně.
Nemaje auto ani domek, a po chatě dokonce ani nebaže, počínal jsem si s nabytými penězi podle tezí: Lehko nabyl – lehko pozbyl; Neměl jsem – nemusím mít zas; Bližší srdce než košile.
A odjel jsem do Londýna, kam mě romantické srdce táhlo.

Související knihy

Čechura, Rudolf

Mladá fronta, 2013