Řeč je o knížce Petry Braunové Kdopak to tu kope aneb Zápisky z plodové vody, kterou napsala společně s Renatou Pártlovou a již vydalo nakladatelství XYZ.

Co mě na první pohled zaujalo, byl obal. Veselý, barevný a vzhledem k tématu na něm nemohla samozřejmě chybět budoucí maminka v pokročilém stádiu těhotenství. Bohužel, stejně laděných obrázků je pak už minimum, což je myslím vcelku škoda. Kniha je totiž napůl veselým a napůl vážným příběhem dvou mladých lidí. Sice několik obrázků objevíte, a i když působí vesele, myslím, že by knížce neuškodilo, kdyby jich bylo o něco více.

Základní linií je, jak jsem se zmínila, příběh dvou mladých lidí s příznačnými jmény – Adam a Eva. Oba studují, mají plány, ale do nich rozhodně nepatří to, co změní každému člověku doslova celý život – dítě. Eva je těhotná a před oběma tak leží otázka, co bude dál? Rozhodnou se pro variantu dítě si ponechat a vychovávat jej společně. To ještě netuší, že miminko nebude jedno, ale rovnou dvě. I když tím jejich překvapení stále ještě nekončí…

Kniha je sice vyprávěním o Adamovi a Evě, jejich radostech i strastech během těhotenství, součástí je ale zároveň i příběh oněch dvou maličkých zárodků, ze kterých se za devět měsíců narodí holčička a chlapeček. Právě tyhle dvě „miminka“ glosují svůj vývoj v bříšku maminky měsíc po měsíci. A dostáváme se k tomu, proč mě tahle knížka tolik připomněla onen film, o kterém se zmiňuji v úvodu…

Tím chytřejším miminkem je, jak asi jinak, holčička, která si už prožila několik životů a ocitla se dokonce i na pranýři, nebo byl jejídosud nenarozený život násilně ukončen. Své znalosti předává bratříčkovi, který se na této cestě ocitl úplně poprvé. A že se jedná o znalosti skutečně odborné. Kniha je totiž sepsána i jako příručka pro nastávající maminky, kterým má příběh usnadnit pochopení vývoje jejich miminka měsíc po měsíci, a to tak, aby se nejednalo jen o suché teorie všelijakých odborných textů.

Jen mi bylo velice líto maminky Evy, která si prošla všemi možnými vyšetřeními, i těmi ne zcela běžnými. To proto, aby maminky, které si knihu budou číst, získaly přehled o tom, co všechno se může během této doby stát. Otázkou zůstává, zda právě tohle nezapůsobí jako strašák…

Zaujal mě příběh obou lidí, zvláště pak Evy. Petra Braunová podává skvělý výklad ženské mysli, uvažování nad nenarozeným dítětem, úžasně vysvětluje pocity ženy, která jej brání, byť ho třeba ještě ani fyzicky necítí. Její uvažování a přemýšlení se autorce povedlo popsat tak dokonale, že si říkám, zda bylo skutečně nutné vytvářet k tomuto příběhu ještě onu odbornou část. Mně tam prostě moc „nepasovala“. Přerušila empatie k hlavní hrdince v těch nejzaujatějších chvílích, což působilo dost rušivě. A i když byly hovory obou miminek zábavné, byly nejen ukončovány, ale i prokládány odbornými texty, které vyzněly stejně teoreticky, jako když si je budoucí maminky přečtou v nějaké příručce, kterých je na pultech plno. A hlavně se do textu, podle mě, nehodily…

Autorka mohla nechat vykládat okolí, například lékaře, o možných nemocech, což se konec konců v textu i děje, a rozhodně to celé zní lépe než jen silně označené odstavce, které navíc vypráví v knize samotné miminko. Daleko zajímavěji by například působilo, kdyby ono miminko svůj vývoj popsalo ne s pomocí odborné encyklopedie, ale svými slovy, vesele a přitom jistě i pro čtenáře zajímavě.
Bez těchto odborných vsuvek bych si troufla říct, že se kniha stane trhákem. Určitě pro ženskou část populace, a nemusí se jednat zrovna o těhotné. Každá z nás by si ji určitě ráda přečetla, protože podobné pocity jsme měly nejspíš také. A někdy je dobré si zavzpomínat, anebo se prostě jen pousmát…

Ukázka z knihy

Od rána byla Eva nesvá. Jako by se mělo něco stát. Hleděla z okna do deštivého dne. Karle Hynku, když jsi psal svůj slavný a zatracovaný Máj, pršelo a jen se lilo, nebo pálilo slunce? Vzhledem k obsahu básně, v které jde odsouzenec na smrt, přestože byl máj, večerní lásky čas a hrdliččin zval ku lásce hlas, nejspíš padaly trakaře.

Eva se protáhla, shodila ze sebe noční košili a pár vteřin se zhlížela nahá v zrcadle. Viděla deset tisíc drobných vad, kterých si prozatím hluboce zamilovaný Adam nevšiml. Věděla, že by měla shodit minimálně pět kilo, aby se nestyděla obléknout do plavek. Jenže odmalička jí babička podstrkovala nejlepší kousky masa a nejnadýchanější koláče na světě. Jako malá bývala mnohem větší cvalík, než je dneska. Na studiích zhubneš, říkávala babička a měla pravdu. Od té doby, co se dostala na vysokou do Prahy, shodila osm kilo. Ale pořád to nestačí. Adam má naštěstí jiný názor.

Eva se otřásla. Proč je nervózní? Je přece den jako každý jiný. Rande s Adamem není první a určitě nebude poslední. Adam se zdá zamilovaný jako ona a určitě nechystá nějaký podraz. Jeho noční esemesky slibují krásnou schůzku. Že by podivné vzrušení signalizovalo magické datum v kalendáři? Nesmysl…

Eva se dlouze sprchovala. Nervozita se stupňovala. Řasenkou si málem vypíchla oko a horký čaj jí nepříjemně spálil jazyk. Co se to, bože, děje? Je jí hůř, než když před rokem a půl jela od nich z Vysočiny do Prahy ke zkouškám. Zahleděla se do zrcadla a najednou si přišla krásná. Snad jsem z té lásky neoslepla?

Eva stála na domluveném místě u řeky tři čtvrtě hodiny. Nedokázala odejít, i když jí srdce svíral hluboký žal. Představa Adama s kyticí tulipánů se rozplynula v dešti. Nepřišel a dokonce se ani neomluvil. Má smysl na něho ještě čekat? Svírala mobil a hleděla do kalné řeky. Nejlepší by bylo skočit do vln. Za pár minut by bylo po všem.

Bože! Eva zvedne oči k šedému nebi a nechá si tváře smáčet kapkami. Co mám dělat?

Související knihy

Braunová, Petra

XYZ, 2011