Školačka Anička má prázdniny a bude je trávit na venkově u babičky a dědečka. Jakou zábavu ji prarodiče nachystají, se dozvíte z knihy Lenky Rožňovské…

Knihu Dědo, ty jsi indián vydalo nakladatelství Grada

Školačka Anička má velké štěstí, neboť první prázdninové dny může trávit u dědečka a babičky na venkově. A že má děda srdce malého kluka, který si rád hraje na indiány, o zábavu má Anička postaráno. Jenomže ne všechny dědovy hry dopadnou dobře, a tak musí zakročit babička, která dokáže nastolit pořádek.

Sluníčko odhrnulo záclonky očních víček školačky Aničky. Anička otevřela oči, polekala se.
Kde to jsem? Toto přece není můj pokojíček! Jejda, já jsem ale hloupá, vždyť jsem v Bílovicích. Přijela jsem k dědovi a k babičce na prázdniny!
Anička se plácla do čela, odkopla květovanou peřinu, vklouzla do trepek a jako velká voda se vyřítila z pokojíku, který jí děda udělal na půdě venkovského domku.

„Dědo, babi, ahoj, ahoj!“ křičela Anička, když sbíhala schody. Tak tak že nezakopla, že si hned první prázdninový den nenatloukla nos.

Ale přivítat se s babičkou a dědečkem přece musí, když to včera nestihla. Ona totiž cesta z Prahy na Moravu trvá pekelně dlouho. Aničce se zdálo, že vůbec neubíhá. A než dojeli do Bílovic, byla tma a Anička už spala. Tatínek ji tiše přenesl do postele. Maminka jí pod postelí nechala kufr s věcmi.

„Dědo!“ sotva Anička uviděla dědečka, skočila mu kolem krku a na pravé líčko mu vlepila ohromnou pusu.
Děda se smál, na oplátku Aničku vyhodil do vzduchu. Ale jen malounko. Jednak proto, aby se nebála, a jednak proto, že Anička za ten rok, co chodila ve městě do školy, přibrala o nějaké to kilo a povyrostla o nějaký ten centimetr.
„Aničko, a pro mě nic nemáš?“ škádlivě se zeptala babička, která se také chtěla přivítat se svou vnučkou.
„Mám, babi,“ přiskočila Anička k babičce, že ji také zulíbá.

Jenomže ouha, když není Anička holčička, ale velká voda, to znamená, že je jí všude plno, že je do všeho moc hrr, spíše nadělá více škody než užitku.
Babička držela v ruce mísu, ve které míchala těsto na kynuté buchty. Když jí Anička nečekaně hopsla do náruče, lekla se a mísu upustila.
Bác. Těsto vystříklo přímo na dědu. Vařečka s lepkavým těstem mu přistála uprostřed čela. Těsto mu stéká za košili, rukama ho roztírá po vlasech.

Anička se polekala. Jejdy. To je ale začátek prázdnin, teď to schytá od dědy i od babičky.

Související knihy

Rožnovská, Lenka

Grada, 2013