Dětský zvěřinec je prostor, kam rodiče odkládají své děti. Není to ale žádné ošklivé místo, které by bylo podobné škole nebo polepšovně. Děti sem chodí rády a jsou zde spokojené. Jsou tu mezi svými. Mezi těmi, kteří se také proměnili ve zvířata.

Knihu Dětský zvěřinec napsal Pavel Brycz a ilustrovala ji Šárka Ziková. Byla vydána v roce 2008 v nakladatelství Albatros a děti ji mohou znát také jako večerníček.

Pavel Brycz se narodil v roce 1968. Vystudoval vysokou školu v Ústí nad Labem a později také absolvoval DAMU v Praze. Pracoval jako učitel, publicista i textař. Hlavně je ale spisovatelem. Píše nejenom prozaická díla, ale i básně a texty. V současné době spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí. Pro ně většinou napsal povídky určené pro děti. Na svém kontě má již také několik literárních cen.

Dětský zvěřinec obsahuje třináct různých příběhů. Celým vyprávěním provází své čtenáře ředitel tohoto zařízení. Je to taktéž malý kluk. Nevyrostl ani nedospěl a má rád zvířata i děti, tak co jiného by měl dělat, než se starat o malé nezbedníky?

První povídka je o malém klukovi Herbetovi, na kterého jeho rodiče neměli čas. Vztek v něm doutnal, a tak se pomalu začal přeměňovat. Jednoho rána z něho byl už hotový drak. A tak ho rodiče přivedli do zvěřince, aby se tam o něj postarali. Herbert byl nejdříve zuřivý a stále kolem sebe plival oheň, ale nakonec obyvatelé Zvěřince přišli na to, jak s ním vyjít, a on se zase naučil to, jak ovládat svůj vztek. A tak se nakonec Herbert zase proměnil v malého kluka a mohl jít se svými rodiči domů.

Další je o Alence, která hrozně ráda a rychle běhala. Bohužel ale neměla peníze na drahé a hezké oblečení. Všichni se jí ve škole posmívali kvůli staré teplákové soupravě a učitel tělocviku ji nepouštěl kvůli tomu na závody. A to i přesto, že běhala nejrychleji z celé třídy. Jednoho dne se ale Alenka rozzuřila a ve vzteku se přeměnila v geparda. Utekla ze školy a běžela stále dál. Příběh taktéž dopadl dobře, protože se dívka přemění zase zpět a dostane šanci splnit si svůj sen.

Všechny příběhy spojuje to, že se děti přemění ve zvířata. Každý v jiné a každý kvůli něčemu jinému. Někdo kvůli vzteku, jiný kvůli sprostým slovům, anebo si jen moc přáli něčím být, a tak se jim to svým způsobem vyplnilo. Jak už to tak ale v pohádkách bývá, všechny příběhy dopadnou dobře, a děti se zase ze zvěřince vrátí zpět domů ke svým rodičům. Ale to až ve chvíli, kdy si uvědomí, že dělají něco špatně a chtějí se změnit.

Myslím si, že pohádky umožňují dětem vidět, že se špatnými vlastnostmi se dá bojovat, stačí jen chtít a být zase hodný. Líbí se mi, že se malí čtenáři nenásilnou formou poučí a zároveň se i u příběhu pobaví, protože styl, kterým autor píše, je velice neformální a blízký obyčejné řeči. Dětem se tak určitě bude líbit a autora si zamilují. A ilustrace jakbysmet. Šárka Ziková vykreslila zvířátka i děti vtipně a nekonvenčně.

Doporučuji knihu malým školákům, kteří občas zlobí. Třeba si nad knihou uvědomí, že také něco dělají špatně a budou se chtít změnit. A když ne, tak jim to mohou jejich rodiče nenápadně naznačit.

Související knihy

Pavel Brycz

Albatros, 2008