Když bylo Michaelovi jedenáct, nalodil se na parník Oronsay a vydal se na něm docela sám z rodné Srí Lanky do Anglie. A přestože plavba trvala pouhé tři týdny, příhody, které během ní zažil, a přátelé, které na lodi potkal, ho ovlivnili na celý život. Autobiograficky laděná komorní próza Michaela Ondaatjeho líčí dětství jako formativní období, kdy člověk od „stolu v koutě“ často vidí, aniž by byl viděn, a význam toho, co viděl či vyslechl, pak luští po zbytek života.

Stůl v koutě

Vydává nakladatelství PLUS

Autor: Michael Ondaatje

Počet stran: 256
Formát: 130×200 mm
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Vyšlo: 02.01.2013

Knihu Stůl v koutě si můžete objednat například zde

—————————————————————————————————–

Stůl v koutě je ten nejvzdálenější od kapitánského stolu a na rozdíl od konvencemi svázané společnosti mocných a vlivných k němu usedá pestrá skupina lidí, jejichž osudy jsou pro poznání toho, jak to ve světě chodí, mnohem přínosnější, neboť „to, co je zajímavé a významné, se většinou odehrává potají, v místech, kde žádná moc nepanuje“. Čtenář obeznámený s Ondaatjeho životopisem si s tímhle příběhem navíc může hrát hru „na pravdu“. Co autor zažil a co si vymyslel? A jaký je v tom rozdíl?

Stůl v koutě je autorův zatím poslední román z roku 2011 a Ondaatje se v něm opět projevil jako výborný vypravěč: hledisko dosud naivního chlapce, pro nějž je plavba plná lumpáren a dobrodružství, se ve vzpomínkách proměňuje a v příbězích pasažérů cestujících na parníku Oronsay ze Srí lanky do Anglie se rozeznívají i temnější tóny.

O autorovi:

Michael Ondaatje (1943) se narodil v Columbu na Srí Lance, ale v roce 1954 se s matkou a sourozenci přestěhoval do Anglie. V šedesátých letech odjel studovat do Kanady, kde také záhy začal publikovat, nejprve poezii a od sedmdesátých let prózu – romány nebo fiktivní memoáry. Celosvětovou slávu mu přinesla v roce 1996 Oskary ověnčená filmová verze románu Anglický pacient (1992), za nějž byl oceněn i prestižní Bookerovou cenou. Z jeho díla dosud v češtině vyšly knihy Anglický pacient (1997), Máme to v rodině (1998), Sebrané spisy Billyho Kida (1999), V kůži lva (2000) a Anilin přízrak (2002).

Ukázka z knihy:

Kletba ~~~
Pokud byla naše cesta do Anglie z nějakého důvodu zaznamenána v dobovém tisku, bylo to proto, že byl na palubě Oronsaye přítomen filantrop sir Hector de Silva. Nalodil se a cestoval s doprovodem, jenž čítal dva lékaře, jednoho ajurvedika, právníka a manželku s dcerou. Většina z nich se zdržovala ve vyšších sférách lodi a vídali jsme je zřídka. Nikdo z jeho společnosti nepřijal pozvání k jídlu u kapitánského stolu. Předpokládalo se, že i to je pod jejich úroveň. Skutečným důvodem však bylo to, že sir Hector, podnikatel z Moratuwy, který nasekal jmění na drahokamech, gumě a pozemcích, trpěl potenciálně smrtelnou chorobou a cestoval do Evropy, aby našel lékaře, který by ho zachránil.
Jediný anglický specialista nebyl ochoten přijet do Colomba, aby se zdravotními potížemi sira Hectora zabýval, ačkoli nabízená odměna byla značná. Harley Street zůstala na Harley Street, navzdory doporučením od britského guvernéra, který se sirem Hectorem povečeřel v jeho sídle v Colombu, a přestože sira Hectora pasovali v Anglii na rytíře za to, jak přispíval nejrůznějším dobročinným organizacím. Takže teď byl zakuklený v nóbl dvoupokojovém apartmá na Oronsayi a trpěl hydrofobií. Nejdřív jsme se o nemoc sira Hectora nestarali. O jeho přítomnosti na lodi se u stolu v koutě skoro nemluvilo. Byl slavný díky svému obrovskému bohatství, a to nás ani v nejmenším nezajímalo. Naši zvědavost ale vzbudilo, když jsme se dozvěděli, co vedlo k jeho osudné cestě.
To bylo tak… Jednou ráno snídal Hector de Silva s přáteli na balkoně. Vtipkovali mezi sebou tak, jak se baví lidé, kteří žijí v bezpečí a pohodlí. V tu chvíli procházel kolem domu battaramulla neboli svatý muž. Když sir Hector uviděl mnicha, udělal z jeho titulu přesmyčku a řekl: „A hele, támhle jde muttaraballa. Muttara znamená „močící“ a balla znamená „pes“. Takže: „Támhle jde močící pes.“
(Str.65)

 

Související knihy

Ondaatje, Michael

Plus, 2013