Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Magdalena, která má přesně za devadesát pět dní podstoupit léčbu. Lena, jak ji všichni přezdívají, se na to těší. Už nechce být potencionální hrozbou.

Chce, aby byla konečně v bezpečí a mohla žít poklidný život. Lásku alias amor derilia nervosa, jak je tato nemoc odborně nazývána, z celého srdce nesnáší. Vzala jí totiž matku. A ona teď musí žít u svého strýce a tety. To vše se ale jednoho dne změní. Celý život se obrátí naruby, když potká Alexe. A zamiluje se.

Kniha, již napsala Lauren Oliver, nese název Delirium. V České republice ji vydalo nakladatelství CooBoo v listopadu roku 2012.

Autorka vystudovala filozofii a anglickou literaturu na Chicagské univerzitě. Pochází ze spisovatelské rodiny, odmala se pokoušela psát a dnes se psaní věnuje na plný úvazek. Žije v Brooklynu se svou rodinou, ráda vaří. Sama o sobě říká, že pije příliš mnoho kávy a používá velké množství kečupu. U nás už jí vyšla kniha Chvíle před koncem.

Lena je jako každá obyčejná sedmnáctiletá holka. V něčem je ale zvláštní. Ukazují si na ni kvůli matčině sebevraždě. Její matka se stala obětí té nejstrašnější nemoci. A proto se Lena snaží být poslušná a v ničem neodporovat. Chce být jiná než její šílená matka. Co se ale stane v případě, že se dozví, že nic z toho, co jí celý život vštěpovali do hlavy, není tak úplně pravda? Co když láska není nemoc, ale dar, který bychom měli přijímat jako obrovský zázrak?

Kniha je opravdu strhující a čte se jedním dechem. Po jejím přečtení jsem měla smíšené pocity. Pro velkou romantičku, za kterou se považuji, by byl svět bez lásky nepředstavitelný. Nevěřícně jsem přijímala řádky plné odporu proti tomuto úžasnému citu a fandila všem, kteří se snažili bojovat a neztráceli naději v jeho krásu. Skoro jsem až plakala nad lidmi, již považovali lásku za něco ošklivého. Zákazy a příkazy, které museli obyvatelé Portlandu dodržovat, hraničily až s šíleností. Přesto většina poslouchala a jako tupé ovce se nechala „uzdravovat“.

Na druhou stranu jsem musela obdivovat autorčin úžasný cit pro psaní. Její fantazie musí být úžasným místem a já jí děkuji za to, že mě tam vzala. Úžasně vykreslila město Portland, jeho obyvatele i Divočinu – místo, kam se uchylují lidé, kteří se nechtějí lásky vzdát. A pak také samotnou lásku. Líbilo se mi, jak si dokázala pohrát s našimi dějinami a využít je ve prospěch svého příběhu. Shakespearovo drama Romeo a Julie se předčítá jen jako odstrašující případ. Je to ukázka toho, co amor derilia nervosa dokáže. Každá kapitola také začíná úryvkem z dějin nebo knih, jež se tomuto tématu věnují.

Vše v díle do sebe perfektně zapadá. Každý kousek k sobě dokonale pasuje a dohromady vytváří neskutečný příběh, který zaujme.

Knihu doporučuji. I když mě myšlenka na to, že by v budoucnu existoval svět bez lásky, docela vyděsila, každou chvilku, kdy jsem četla, jsem si maximálně užila. A tak to má být.

Ukázka

Jakmile vzhlédnu, jeho oči se zaměří na mou tvář. Na chvíli nemůžu popadnout dech, všechno ztuhne, jako bych se na něj dívala objektivem svého fotoaparátu zaměřeným jenom na něj, a celý svět se zastaví na kratičký okamžik, než cvakne spoušť.

Má zlatohnědé vlasy jako listí, když se na podzim začíná zbarvovat, a medové oči. Najednou jsem přesvědčená, že je jedním z těch, co za tímhle stojí. Určitě žije v Divočině, určitě je jedním z Nežádoucích. Žaludek mi svírá strach, otevřu ústa a chci něco zakřičet – nevím přesně co – ale právě v tu chvíli kluk nepatrně zakroutí hlavou a já ze sebe najednou nemůžu dostat ani hlásku. A potom udělá něco naprosto nemyslitelného.

Mrkne na mě. (str.36)

Související knihy

Oliverová, Lauren

CooBoo, 2012