Jejich zvyky jsou sešněrovány biblickými příkazy o čistých a nečistých pokrmech. Určitě v jejich jídelníčku neobjevíte nic, co by zavánělo vepřem či králíkem, neb jde o zapovězená zvířata, ale dokonce nenajdete ani recept, který by kombinoval mléčné a masné produkty. Tedy například svíčkovou si dát mohou, avšak nikoliv na smetaně, jak je zvyklá většina našeho národa, a knedlíky musí zadělávat vodou, a ne mlékem. Ptáte-li se, co tedy pravověrní židé vaří a zda by jejich pokrmy chutnaly i vám, můžete si zalistovat v Moderní židovské kuchařce s podtitulem aneb Šoulet a jiné básně autorů Magdy Saxové a Karla Sýse, kterou na předvánoční trh letošního roku vyslalo nakladatelství CPress. A nejen zalistovat, ale i začíst se a něco podle předložených receptur zkusit uvařit.

Jelikož se židovský rok odvíjí okolo různých svátků, které mají svá tradiční jídla, nechybí v úvodu jejich výčet i s naznačením jídelníčků. Autoři vysvětlují symboliku jednotlivých pokrmů, které jsou připomínkou složité biblické historie. Podstatné pro jejich přípravu je také to, jaké suroviny měli židé při vaření k dispozici – jiné používali ti, kteří se usídlili při moři (například na Balkáně), a odlišné měli zase židé, kteří žili v srdci Evropy. Moderní židovská kuchařka přináší recepty, které byly typické pro naši oblast.

Můžete si vybrat z pečiva a zákusků, předpisů na zpracování ryb, drůbeže, telecího, hovězího a skopového masa, polévky s originálními zavářkami, ale i zeleninová a ovocná jídla. Pochopitelně vše je samozřejmě „košer“, tedy přesně podle tradic daných předpisy Talmudu, který vychází sice ze základních ustanovení Starého Zákona, ale o mnoho je rozšiřuje a zpřísňuje.

Citáty z Talmudu a spisu nazvaného Šulchan aruch provází celou knihu, která není jen kuchařkou neboli souborem receptů na pokrmy, ale také uměleckým pojednáním o jídle. Setkáte se tu tedy s citacemi různých židovských autorů (jako je Karel Poláček, Ota Pavel, Jiří Langer, Mordechaj Spektor a další), které se týkají stravování a vaření. Pochopitelně publikace obsahuje také barevné fotografie vztahující se k textu, ale i ilustrace z pera Františka Doubka.

Jde tedy více o knihu uměleckou a krásnou než jen o pouhou kuchařku. Pokud by šlo zejména o recepty, pak bych byla velmi nespokojenou čtenářkou. Množství surovin na jednotlivé pokrmy totiž není vypsáno v úvodu předpisu, aby hospodyňka věděla, kolik čeho si má připravit, ale je vkomponováno až v textu postupu. Navíc množství udávají někdy v kilogramech, jindy v gramech, což působí zmatečně. A hlavně, co mě úplně nejvíce nazlobilo, bylo, že úplně chybí postup na přípravu macesů, tradičních nekvašených chlebů, ale u mnoha receptů se používá rozdrobených macesů nebo macesové mouky. Pro majoritního čtenáře, který není obeznámen od kolébky s jejich výrobou, jde o neřešitelný problém. Navíc i fotografie někdy nejsou dokumentární, ale pouze ilustrační, takže hospodyňka v některých případech ani neví, jak by měl výsledný pokrm vypadat.

Pokud se na Moderní židovskou kuchařku budu dívat jako na beletristickou knihu o jídle s recepty, pak mohu být jako čtenářka spokojena. Konečně poznávám zákonitosti košer stravy, už vím, co se nesmí po čem jíst, co by židovská maminka upekla pro mlsné jazýčky svých dětí, které jídlo nebude chybět na stole o chanuce, tedy židovských Vánocích. A dokonce si je mohu zkusit i uvařit – pokud tedy budu mít doma dostatek rozinek a mandlí, kterých se hojně užívá při přípravě většiny sladkých, ale i slaných pokrmů.

Pokud chcete alespoň trochu poznat kuchyni v životě židovského lidu, určitě pro vás může být Moderní židovská kuchařka obohacením a přínosem.

Související knihy

Sýs, Karel

CPress, 2012