Tato kniha nebyla nikdy přeložena ani vydána v Evropě. Sbírka poezie Navzdory dětským čtenářům vydaná Na­kladatelstvím Plot v Praze v roce 2009 zaujala nejen čte­náře, ale i kritiky. Po svém druhém dotisku vyšla s velkým úspěchem na Slovensku.

Spisovatel

Ve své podstatě jsem spisovatel. Každá z následujících esejí je odhadem pětisetstránkový román. Ne že bych je nechtěl dopisovat (aby to nyní nevypadalo, že jsou to jen rozepsané knihy na pár řádcích nebo že bych byl líný se s tolika stránkami psát), otrava to sice je, nikoliv však můj případ.

Mám dva vážnější důvody. První úzce souvisí s mou zálibou v četbě. Čtu román, celou dobu fandím hlavní­mu hrdinovi, abych se na poslední stránce dozvěděl, že si nakonec dotyčnou vzal. Pro jiné čtenáře to tedy navenek dopadlo dobře, ale můj hlavní hrdina? Tomu, jako žena­tému, jeho příběh teprve začíná… Já sám jsem třeba svým dětem pohádky nikdy nečetl až do konce. Když se ptaly, jak to dopadlo, řekl jsem: „blbě, vzali se.“

Druhým důvodem je čas. I jako spisovatel se musím uživit, a to mi psaní románů s takovými nebo podobný­mi konci nezaručí. Ten čas musím strávit v práci.

Existuje i třetí důvod. Mluvit o něm však nechci, snad jen náznakem: týká se plytkosti mých námětů a téměř stejné plytkosti myšlenek mých čtenářů.

Není jednoduché být spisovatelem.

Jirka

Mám kamaráda, co bydlí v Norimberku, znám se s ním již od dětství; narodil se v Praze, vedle Vltavy, jako já. Dopisuji si s ním. Tedy dopisuji – posíláme si sms zprá­vy, v podstatě si esemeskujeme. Jirka je taxikář, má zlatý srdce; všichni, kdo ho znají, o něm říkají, že je fajn a hrozně hodnej. Já osobně si mys­lím, že je to kretén, ale je to věc názoru.

Dopisovali jsme si i dřív, když se to ještě nesmělo, když mezi námi byla železná opona a veliký sociální rozdíl.

Teď už opona není, rozdíl zůstal, Jirka je sociálně slab­ší. Ekonomicky neutáhne bývalého východního Němce, budoucího západoněmeckého důchodce, řeckého pasáčka ovcí a nezaměstnaného Turka. Lidi jezdí taxíky čím dál tím míň, tak si Jirka na štafu čte, méně utrží a tím pádem dává státu menší daně a i jemu samotnému zbude méně. Někdy se ho ptám, jestli mu to nevadí, jestli není ze situace roztrpčený. Říká, že ne. Nemá prý ještě svůj euronázor. Říká jen, že ho to pěkně sere.

Srazy

Měli jsme sraz s devítiletkou po třiceti letech. Přišlo nás šestnáct; Karel, já a zbytek holky.

No, holky…

Dvě byly babičky, jedna třikrát rozvedená, samé fotky dětí, moc zábavné. Než jsme s Karlem odešli na panáka, ještě jsme se dozvěděli, že jedna spolužačka ho tam už šest let neměla, druhá má doma tři vibjátory (ráčkuje) a dalších asi tak sedm si neustále dává inzeráty do seznamek.Tenkrát na škole, když jsme chtěli my, to si ji každá hlí­dala; teď jsou v prdeli, ptáky máme my a děláme s nimi drahoty.