Patti Smith: Sbírání vlny

Kovbojské pravdy

Pro Sama Sheparda

Uvolněný, pod oblohou, bloumá v myšlenkách. Povaha práce. Povaha zahálky a nebe samotné s jeho vzdouvajícími se ma­sami mraků, tak blízko, že by šlo nahodit laso a přitáhnout si obláček pod hlavu jako polštář nebo si s ním naplnit břicho. Chlebem jíst fazole v omáčce s oblačnou fákotou a pak se jen tak natáhnout a trochu si zdřímnout. To je život!

Den moci. Má narozeniny. A v této zvláštní, sladké atmo­sféře dýchá. Narodil se ve svitu táborového ohně a na nebi kroužil červený jestřáb. Jeho matka ho nosila na zádech a jeho otec ho houpal do rytmu falešně broukané balady, aby usnul.

Opatrně odhaluj svou duši, opatrně Ať ji neodhalíš úplně

Budí se cuknutím, toulavý pasák bez cíle, překypující dob­rotou a svědivým nutkáním zmizet. Zvedá svoje břímě a hází si ho přes rameno. Jeho vlastní způsob žití, jeho vlastní konec.

Kruté a oslnivé rozhodnutí. Přijal vznešenost svého osudu bez okolků, se srdcem slepě poslušným, a jeho dar leží roz­balený před ním: svoboda, ohromná svoboda.

Všeho se vzdal, kromě jedné věci. Jedno požehnané smít­ko si schoval pro sebe, jedno jediné laso. Schovej si něco pro sebe, ospale mrmlá mezi záchvaty smíchu. Protože jestli chceš plivat na nebe, radši se u toho chechtej.

Stojí, pošilhává po slunci; všechno je tak zatraceně krásné, dost na to, aby z toho člověka začalo bolet v krku. Očima prozkoumává terén, svoji dlaň, zlatavá nepříjemnost pro jeden malý okamžik pravdy. A tohle zjistil.