Pohádek z lesního prostředí s příhodami zvířátek najdete celkem dost, ale knih zaměřených na houby už tolik není. Radomír Socha tuto mezeru vyplňuje svými příběhy. Houby jsou jeho koníčkem i prací. Pro děti už napsal několik knih, například zpívánky Máme rádi houbičky či fantasticky zpracované povídání o ne/jedlých houbách Zhoubné houby (recenzi jste si mohli přečíst na našem partnerském webu www.vasedeti.cz). V nakladatelství Krigl letos vyšla další pohádková kniha Radomíra Sochy – Houboví skřítkové.

Autor čtenáře zavádí do lesa, kde se to jen hemží houbaly – houbovými skřítky. Až na malý vzrůst se v mnohém podobají lidem – někteří jsou líní, jiní pracovití a podnikaví, najdete mezi nimi chlubily i posměváčky, … Díky těmto vlastnostem dostávají příběhy reálnější rámec a rodiče mohou se svými potomky probrat, jestli se vyplatí poslouchat dobré rady dospělých, co mají děti dělat, když se jim nějaký kamarád ve školce směje či když někdo ubližuje slabšímu, …

K takovéto diskuzi ostatně vybízí čtyři až pět otázek, které jsou na konci každé kapitoly. Autor se v nich vrací k chování aktérů a ptá se dětí, co bylo a nebylo správné.

Otázky se ale netýkají jen slušného chování. Kromě výchovné stránky tu totiž najdete i vzdělávací prvky. V příbězích se seznámíte nejen se skřítky a zvířátky, ale také s některými zajímavými houbami. Třeba s lošákem – houbou, která má bodliny jako ježek, nebo s václavkami, jejichž podhoubí světélkuje, s ryzci, ze kterých vytéká bílé i různě barevné mléko, … A k houbám zmíněným v pohádce se potom vztahuje některá ze závěrečných otázek. Rodiče si tak mohou ověřit, nakolik se děti při čtení soustředily a jak pozorně poslouchaly.

Informací ze světa hub není mnoho, takže malí čtenáři se nebudou cítit zahlcení. Autor navíc jednotlivá fakta z říše hub do příběhu umně zakomponoval, díky čemuž se stávají snadněji a trvaleji zapamatovatelnými. Oceňuji, že autor vybírá takové zajímavosti, které jsou poměrně atraktivní (jako například svítící podhoubí), a že seznamuje i s méně známými houbami (i když ani ty nejznámější neopomíjí).

Příběhy se odehrávají v současnosti, při čtení proto narazíte na skřítka, který si se svou člověčí kamarádkou posílá esemesky, nebo spolu s houbalkou Voněnkou najdete voňavku ve spreji. Milovníky klasických pohádek možná uklidní fakt, že moderních předmětů je v knize minimum.

Rodiče může při předčítání vyrušovat nemalé množství chyb v textu – čárky, překlepy, hrubka a podobně. Je to škoda, protože snižují kvalitu jinak zdařilé publikace. Pokud ale děti budou příběhy poslouchat a ne si je číst samy, chyby nezaregistrují a příběhy si tak nerušeně vychutnají.

Zaujmout by vás mohlo i výtvarné ztvárnění knihy. Například čísla stran se skrývají v nožkách malých hříbků. Text není jen černý – pro názvy kapitol i závěrečné „Odpověz na otázky“ je vždy zvolena nějaká pestrá barvička. Vedle každého nadpisu najdete jméno a hnědobílý obrázek skřítka, se kterým se v příběhu seznámíte. Pohádky svými ilustracemi doprovází Miroslav Pavlík. Jeho obrázky jsou jednoduché, přehledné a barevné (případně hnědobílé).

Kapitoly mají rozsah přibližně čtyři stránky psané písmem střední velikosti, proto bych knihu nedoporučila pro samostatné čtení začínajícím malým čtenářům, ale spíše již těm mírně pokročilejším. Nejideálnější by ovšem bylo, kdyby knihu četli rodiče spolu se svými dětmi. Houboví skřítkové totiž nabízí spoustu prostoru pro povídání si a strávení krásných chvil celé rodiny nad knihou.

Až na ony nešťastně překlepy v textu patří Houboví skřítkové mezi povedené a milé pohádkové knihy. Příběhy jsou psány srozumitelným jazykem, občas proloženy veselou básničkou a doplněny zajímavými informacemi. Nezbývá než popřát – krásné počtení!

Související knihy

Socha, Radomír - Pavlík, Miroslav

Agentura KRIGL, 2012