František Peterka není samozřejmě známý jen postavou Krakonoše z Krkonošských pohádek, stejně tak nás bavil ve filmech Zítra to roztočíme, drahoušku nebo Co je doma, to se počítá, pánové. Nemohu vynechat ani jeho postavu ve snímku Jáchyme, hoď ho do stroje, kde se marně snaží zvednout Luďka Sobotu ze země s hláškou: „Čoveče, von stojí jak přibitej“. A podobných by se dala najít celá řada. Po revoluci v roce 1989 se ale Peterka začal jaksi ztrácet z filmového plátna. Letos oslavil devadesátiny a milou vzpomínkou na jeho život se stala kniha Zpověď, kterou letos vydalo nakladatelství XYZ.

Knížka je jednoznačně vyprávěním muže, jehož život byl bohatý na radostné i smutné zážitky. Čte se jako román a mohu rovnou říci, že se od něj nebudete chtít odtrhnout. Milým překvapením je předmluva zpěvačky Lucie Bílé, která je známá svým empatickým přístupem, a nejinak je tomu i tady. Čekáte-li hned poté vyprávění začínající dětstvím, jak je tomu zvykem u jiných biografických titulů, budete muset ještě „zkousnout“ Peterkovo zamyšlení nad svými talk show, jež probíhaly v libereckém divadle F. X. Šaldy a Koloseu. Je to ovšem nádherný počátek dalšího skvělého příběhu, který na vás v knize čeká. František Peterka se skutečně zabývá dobou, kdy byl malý kluk a většinu volného času trávil se svou starší sestrou Milunou, která jej musela hlídat. Tyto statě se mi jevily jako krásné vzpomínání na dětství pohledem chlapce, který poznává svět kolem sebe. Ostatně, celý text je provázen humorem a úsměvem, který k Peterkovi neodmyslitelně patří. Snad záměrně vynechává souvislosti na neradostná období, jakou byla například druhá světová válka, o které se zmiňuje jen okrajově. Podobných časových úseků bylo více, ale František Peterka jako by je nevnímal, nebo jimi nechtěl zatěžovat své čtenáře.

Z každého jeho slova je cítit pokora, skromnost a láska k životu. I přestože jej potkal těžký úraz, nikde nenajdete větu, která by někoho vysloveně odsuzovala. Jeho duchovní založení ho nejspíš přimělo k tomu, aby celou věc vzal jako osud, který na něj čekal. Například na personál v nemocnici vzpomíná zcela jinak, než by se čekalo. Zvláště pak v případě sestry, pro kterou byl evidentně na obtíž pro nemohoucnost spojenou s úrazem, kdy nemohl vstát z postele. Naštěstí se ve většině setkal s lidmi pozitivně smýšlejícími, kteří se mu jeho pouť životem snažili zpříjemnit.

Kniha je doplněna celou řadou stylových černobílých fotografií z Peterkova osobního života, nechybí náhledy na některé jeho role z filmů a naskenované výstřižky z novin a časopisů, kde se o něm píše zvláště v souvislosti s hereckou kariérou. Jedná se o velice příjemné vsuvky, které nijak nenaruší text, naopak jsou úžasným doplněním vyprávění, a nepochybně si jich autor velmi váží.

Co mě ale zklamalo, byl fakt, že v celé knize nenajdete ani zmínku vyprávění z veseloher, ve kterých gradoval po boku Ivy Janžurové. Stejně tak se Peterka vůbec nezmiňuje o jeho nejslavnější roli Krakonoše, byť na zadní straně přebalu najdeme autora se zvětšeninou této pohádkové postavy. Je to podle mě škoda, myslím, že by si alespoň menší zmínka o nějakých chvilkách z natáčení našla v titulu své místečko k potěšení těch, kteří si tuto knihu zakoupí.

Zpověď je zajímavým, a řekla bych i trochu výjimečným dílem, které se objevilo na pultech knihkupectví. Tou odlišností je podle mě i to, že se nejedná o statě naplněné přehršlí historek z natáčení či z divadelních prken, doplněné množstvím fotek, vedoucích u čtenářů k úsměvu. Je to opravdové rozjímání pouze nad určitými chvílemi, které se Františku Peterkovi v jeho životě udály a jež se mu zřejmě nejvíce vtísnily do paměti. Chcete-li si tedy přečíst tuto nepříliš obsáhlou knížku, pak bych vám ji velmi ráda doporučila. Třeba i jako milý vánoční dárek…

Související knihy

Peterka, František

XYZ, 2012