Čáry máry poprvé: Chtěl byste být zase na chvíli klukem? Kterou chvíli z dětství byste si nejraději přičaroval zpátky?
Kdybych mohl vrátit jeden jediný den ze svého dětství, ani bych nevybíral, bral bych kterýkoli. Dnes bych si dětství uměl užít daleko víc než tenkrát.

Čáry máry podruhé: „Vyrůstal jste“ na Ladových obrázcích a knížkách? Přičarujte prosím Vaši nejsilnější vzpomínku.
Měl jsem několikaleté období, kdy se mi zdávaly podivuhodně zmutované pohádky, které mi četli rodiče před spaním. A tak jsem ve snu prošel řadou obživlých Ladových obrázků a pasáží z jeho knih. Například Pepík ševců, který byl s kocourem Mikešem na hruškách, to jsem byl já!

Čáry máry potřetí: Mně babička v dětství (70. léta) četla Mikeše, kterého jsem vyžadovala stále dokola. Příběhy o Mikešovi přitom Josef Lada napsal v letech 1934 – 1936. Zájem o Ladovy knížky ukazuje, že se ani v současnosti nic nezměnilo. Čím to, že na děti pořád tak čarovně zabírají?
Musejí v tom být kouzla a čáry. Lada byl dobrotivý čaroděj se srdcem chlapce a s obrovským smyslem pro humor. Dnešní doba má nové pohádkové hrdiny, třeba malého kouzelníka Harryho Pottera, ale já mám raději hrdiny Ladových pohádek, kocoura Mikeše, chytrou kmotru lišku, strašidlácké kluky z Bubáků a hastrmanů. Ty příběhy jsou psané z čiré radosti a je to na nich znát. A ještě k tomu jsou geniálně ilustrované! Na vlastních vnučkách vidím, že Lada nestárne, že je přitažlivý i pro dnešní děti. Velkou zásluhu na tom mají maminky a tatínkové, kteří svým potomkům čtou pohádky na dobrou noc.

Čáry máry počtvrté: V Ladových obrázcích hraje velkou roli příroda, střídání ročních období, svátky, které lidé s koloběhem roku slaví. Josef Lada má k přírodě respekt. Jakou čarovnou moc má příroda pro Vás?
Čím jsem starší, tím víc mě příroda fascinuje. Les je přírodní elektrárna, kam se chodím dobíjet, kamarádím se stromy, obdivuji zvířata. Věřím Lovelockově teorii o živoucí planetě Gaii a upřímně mě štve, že naše civilizace planetu drancuje a ničí, místo aby náš jediný domov chránila. Kéž by mladší generace byly moudřejší než generace otců a dědů!

Čáry máry popáté: Co Vám udělalo v poslední době radost? Co byste přičaroval pro radost ostatním lidem?
Velkou radost mám ze své ženy Evy, která v posledních třech letech namalovala hromadu krásných portrétů – od dědečků a babiček až po vnoučata, nezapomněla ani na našeho kocoura. A ostatním lidem bych přičaroval schopnost radovat se z maličkostí: to je velký kumšt a my Češi to na rozdíl od jižních národů moc neumíme. Ani já.

Čáry máry pošesté: Básnička Dobrák končí slokou: „Dopřejte si, prosím, / sladký zimní spánek, / na jaře nás čeká / spousta radovánek.“ Jaké čarokrásné radovánky Vás čekají?
Doufám, že v nejbližší době mě čekají podzimní radovánky – že si letos ještě párkrát vyjdu do lesa na houby a přinesu si košík hřibů a křemenáčů. A že při tom aspoň maličko omládnu. O jarních radovánkách zatím nepřemýšlím, nejsem plánovač a rád se dám překvapit.

Zdroj: Portál