O úloze a postavení peněz ve středověku vypráví nová historicko-antropologická studie Peníze ve středověku od francouzského historika Jacquese Le Goffa, jenž je celosvětově uznávaným odborníkem. Vydalo ji nakladatelství Mladá Fronta v roce 2012.

Jacques Le Goff se zabývá zejména dějinami 12. a 13. století. Patří do francouzské historiografické školy Annales, která odmítá psát o historii jako o souhrnu suchých dat a událostí z politiky a diplomacie. Historikové této školy se věnují především dříve opomíjeným hospodářským a sociálním dějinám a dějinám každodennosti. Mezi další díla medievalisty Jacquese Le Goffa patří například knihy Intelektuálové ve středověku, Zrození očistce, Hledání středověku a soubor esejí různých historiků pod názvem Středověký člověk a jeho svět, ve které zastává funkci editora.

Středověký člověk nechápal peníze tak jako my, lidé moderní doby. Vlastně ani hojně užívaný pojem „peníze“ v dnešním významu nebyl v té době znám, nahrazovala jej slova jako mince, denár nebo peníz. Bohatství ve smyslu nadbytku peněz nebylo ve středověku důležité, často právě naopak, což úzce souvisí s faktem, že životy lidí na evropském kontinentě ovládala křesťanská církev.

Církev měla k penězům a k bohatství velmi kritický postoj. V souladu s myšlenkou, že ideálem je chudoba ztělesněná Ježíšem Kristem, odsuzovala lakomství, bohatství, přepych nebo například úročné půjčky. Zobrazení peněz byla vždy hanlivá a snažila se věřícím vštípit strach z peněz a odpor k nim. Mezi nejčastější ikonografické motivy ve spojitosti s penězi patřila scéna, kterak Jidáš přijímá třicet stříbrných peněz, za něž prodal svého učitele Ježíše Krista, nebo váček peněz na krku boháče stahující svého nebohého majitele do horoucích pekel.

O nic lepší to neměli v očích duchovních ani lichváři. Vydělávání si půjčováním peněz za úrok bylo pro církevní představitele i pro mnohé obyčejné věřící hříchem. Lichváři se totiž při své práci zrovna nenadřeli, získávali peníze prakticky zadarmo, což odporovalo božím nařízením. Trvalo mnoho desetiletí, než církev ustoupila ze svých striktních zásad a toto povolání začala alespoň do určité míry respektovat. Byla to cesta velmi trnitá, na konci 13. a ve 14. století se dokonce v západní Evropě konaly pogromy a vraždění italských lichvářů.

Jacques Le Goff se ve své práci nevěnuje jen problematice vztahu církve k penězům, i když ten byl pro dané období klíčový. Dalším tématem zahrnutým do jeho historického bádání je kupříkladu úloha peněz v rozvoji měst a států. Autorova studie svědčí o tom, že měna byla ve středověku méně podstatná než v období předchozí říše římské nebo v pozdějším 16. století, o čemž vypovídá i fakt, že měna tohoto období byla velmi rozdrobená a rozmanitá.

O kvalitách eseje svědčí i velmi rozsáhlý seznam literatury, kterou autor za účelem sepsání své práce prostudoval. V seznamu nalezneme mimo jiné díla od světově známých historiků, jakými jsou například Marc Bloch, Philippe Contamine, Jean Favier a Bronisław Geremek. Ojedinělé nejsou ani poznámky pod čarou a citace, které jsou velmi užitečné pro ty, kteří by chtěli knihu použít při svém vlastním historickém bádání nebo při psaní odborných prací.

Kapitoly v knize jsou rozděleny chronologicky a provádějí čtenáře od dob římského impéria, které odkázalo křesťanství používání peněz, až po poslední dvě rozporuplná století středověku, přinášející jak zlé (hladomor, černý mor, stoletá válka, papežské schizma), tak i dobré (růst přepychu) události. Esej je srozumitelně a přehledně psaná, je vhodná jak pro studenty historie a příbuzných oborů, tak pro laické čtenáře, kteří se tématu peněz v historii příliš nevěnují.

Související knihy

Le Goff, Jacques

Mladá fronta, 2012