Knihu Štvanice, první díl série Ďáblova horda z pera španělského autora jménem Antonio Martín Morales, která u nás vyšla roku 2012, vydalo nakladatelství Zoner Press.

V hostinci v zapadlé vesničce pojmenované Měsíční tůně, která se nachází na jihu země Vestigie, se setkali čtyři nájemní vrazi, kteří byli zdánlivě nezávisle na sobě najati, aby zabili černokněžníka Mogu, jehož se obává samotný král. Zatímco Sala, Fulón a Menal se rozhodli spojit své síly a odměnu si rozdělit, Remo chtěl jako vždy podnikat na vlastní pěst, lépe řečeno na vlastní meč, který není tak obyčejný, jak by mohl vypadat. Někdy černý a někdy rudý kámen v sobě skrývá magii, která má moc zachraňovat životy.

Naneštěstí sídlí černokněžník Moga v Chmurné bažině, která je plná nebezpečí, z nichž mágovi nohsledi jsou to nejmenší. Zabijáci zjistí, že zbavit se Mogy nebude tak lehké, jak si zprvu mysleli. Nejeden z nich za svou pošetilost zaplatí životem a i Remo se mnohokrát dostane až na pokraj svých sil. Dokážou přeživší splnit svůj úkol a dosáhnout na bohatou odměnu, nebo naleznou smrt mezi jedovatými pavouky a obrovskými mugróny? Kdo je na nebezpečný úkol ve skutečnosti najal a lze jeho slovu vůbec věřit?

Remo je velmi záhadná postava. Může se zdát, že je to zatrpklý bručoun, nenávidící veškerou lidskou společnost kolem sebe, ale díky retrospektivním kapitolám, které se zabývají minulostí tohoto muže, lze lépe pochopit jeho osobnost a nálady. Když byl Remo ještě třináctiletý hoch, měl díky kapitánu Arkanovi tu čest být přijat do elitního oddílu vojáků, který si říká Ďáblova horda. Po kapitánově smrti, když Arkan učinil Rema svým nástupcem, však život mladého muže změnila chamtivost kolegy Selpruma, jenž hodlal získat kapitánský post pro sebe. Srazit Rema na kolena však Selprumovi nestačilo. Zničil i jeho domov a lásku. Od té doby se Remo snažil najít svou ztracenou ženu i sám sebe a dosáhnout kýžené pomsty.

Přestože je hlavním hrdinou poněkud rozporuplný Remo, nejvýraznější postavou pro mne byla nájemná vražedkyně Sala. Na rozdíl od Rema byla její povaha lépe viditelná a čtenář se dozvěděl více z jejích emocí, myšlenkových pochodů a motivací. Ostatní postavy byly méně propracované, a i když některé si dozajista dokázaly získat čtenářské sympatie svým chováním, nevykazovaly tak výrazný charakter jako Remo a Sala. Hlavně „záporáci“ by si zasloužili více místa v příběhu.

Kniha je psána lehce kostrbatým stylem, bohužel jsem ji nečetla v originále, takže nemohu posoudit, zdali je to autorovým stylem nebo překladem. Za co však překladatel dozajista nemůže, jsou pasáže, ve kterých se nejeden čtenář zamotá. Například v retrospektivně psané části, která popisovala Removy přijímací zkoušky do Ďáblovy hordy, bylo líčeno, jak musel podstoupit test výdrže. Čtenář se však nedozvěděl, co bylo jeho podstatou, dočetl se pouze to, že hrdina byl v okovech a velmi trpěl. To, zda byl Remo připoután v obzvláště bolestivé poloze, nebo jestli mu bolest způsobovalo něco jiného, jsem si už mohla jen domýšlet.

Ke konci knihy mi příběh sice připadal lépe řešený a dialogy vyznívaly daleko rozumněji než na začátku, ale zároveň jako by se jeho tempo zbytečně zrychlilo. Těm, kteří nemají příliš v lásce sáhodlouhé popisy, to bude nejspíše vyhovovat, mě by však těch několik desítek stránek navíc výměnou za plynulejší tempo příběhu naopak potěšilo. Co bych na knize naopak vyzdvihla, jsou již zmíněné retrospektivní části. Bez nich bych většinu zápletek nejspíše nechápala a kniha by tím hodně ztratila, jelikož Removy vzpomínky patří mezi to nejčtivější, co titul nabízí.

Navzdory několika výše popsaným věcem, které se mi příliš nezamlouvaly, má kniha potenciál a doufám, že další díly, které v autorově domovině již vyšly, na sebe u nás nenechají dlouho čekat.

Související knihy

Morales, Antonio Martín

Zoner Press, 2012