Druhé pokračování série Kroniky Havranů od Jamese Barclayho s názvem Polední stín, vydané nakladatelstvím Fantom Print v roce 2012, bezprostředně navazuje na děj knihy Zloděj úsvitu. S hlavními hrdiny se setkáváme prakticky pár desítek minut poté, co sesláním nesmírně silného kouzla odstranili z povrchu zemského Černokněžné pány a zabránili tím obsazení celé Balaii divokými Wesy. Paradoxně však způsobili něco, kvůli čemu hrozí jejich rodnému kontinentu nebezpečí stonásobně větší.

Kouzlo Zloděj úsvitu zapříčinilo, že se na nebi otevřela mezidimenzionální trhlina, vedoucí přímo do dračí dimenze. Mocní Kaanové, kteří zde žijí, jsou sice obyvatelům Balaii díky dávnému setkání s jedním mocným mágem nakloněni, to se ale o ostatních dračích rodech říci nedá. Po jistou dobu jsou Kaanové schopni trhlinu chránit, ale jejich rod slábne, a pokud se Havranům do několika málo dnů nepodaří problém vyřešit, smete Balaiu invaze draků.

Před třemi válečníky, dvěma mágy, čarodějkou a zlodějem stojí nelehký úkol. Nejenže potřebují najít kouzlo umožňující uzavřít mezidimenzionální trhlinu, ale musí se zároveň vypořádat s mnoha vnitřními rozpory. Situaci jim komplikují Wesové, kteří sice ztratili své pány a tím i černou magii, ale bojovnost a touha podrobit si celý kontinent jim z myslí rozhodně nezmizela. Jejich přesily válcují nepřátelské jednotky jednu za druhou a pomalu se sunou k čtyřem univerzitám. Podaří se jim zničit prastará sídla magie dříve, než Havrani dokončí svůj přetěžký úkol?

Kniha čtenářům nabízí hned několik dějových linií, které se navzájem proplétají, oddělují a zase stýkají. Ústředními postavami příběhu jsou samozřejmě Havrani, které po mírných „čistkách“ ze Zloděje úsvitu tvoří barbarský válečník Hirad Srdcoled, jenžje sice občas poněkud natvrdlý, ale díky svým úžasným strategickým schopnostem Havrany vede, válečník Neznámý Válečník, julatský mág Ilkar, xeteský mág Denser, dordoverská čarodějka Erienna, válečník Thraun a zloděj Will Begman.

Vedlejší dějové linie jsou vyprávěny z pohledu rozličných postav. Setkáme se například s barony Černoostnem a Gressem, s hlavním vyjednavačem julatské univerzity Barrasem, s pánem Wesů Tessayou a nebo s generálem z Lusternu, Darrickem. Orientace ve vedlejších postavách a jejich osudech mi nedělala takové potíže jako v prvním díle, jelikož jsem si většinu z nich již stačila zažít z předcházející knihy. Zároveň mi připadalo, že autor si dal na vytvoření charakterů postav více záležet, což celý příběh činilo v mých očích sympatičtějším a emotivnějším.

Obzvláště se mi zamlouvalo autorovo vykreslení povahy draků. Pokud si draky představujete jako mírumilovné barevné ještěrky, které vás s radostí vezmou na projížďku po obloze, James Barclay vás vyvede z omylu. V jeho knihách nejsou draci ani trochu mírumilovní, naopak jsou extrémně arogantní a při sebemenší urážce se nerozpakují udělat z hloupého opovážlivce něco, co by se vešlo do krabičky od sirek. I přes svou přirozenost jsou však ochotni udělat jisté ústupky ze své cti, aby zachránili osudy dvou dimenzí.

Jednu věc jsem na Poledním stínu obzvláště ocenila, a to fakt, že autor se zbytečně nevrací k událostem předchozí knihy a neomílá ta samá, již známá fakta neustále dokola, aby čtenářům po sto páté připomněl, co se dělo v minulém díle. To by se od něj mohl leckterý autor přiučit. I neustálých popisů fungování magie ubylo, což považuji za další klad knihy, přispívající k její lepší čtivosti.

Celkově vzato se mi druhý díl Kronik Havranů zamlouval daleko více než díl první. I přestože se mi první polovina knihy zdála méně akční a občas mne unavovaly neustálé popisy cestování, titul se mi četl skvěle a párkrát jsem se dokonce přistihla, že mi dojetím zvlhly oči. Polední stín doporučuji všem milovníkům klasického akčního fantasy, toužícím po hodinách poutavého čtení.

Související knihy

Barclay, James

Fantom Print, 2012