Pravděpodobně nejvýznamnější francouzský naturalista

Paul_Cézanne_-_Paul_Alexis_Lê_um_Manuscrito_a_Zola
Dvakrát propadl u maturity z literatury, a živil se proto prací v docích a v nakladatelství. A právě tak pronikl mezi významné romanopisce a stal se nejen jejich přítelem, ale také kolegou a konkurentem.

Émile Zola se narodil 2. 4. 1840 v Paříži, ale krátce poté se s matkou přestěhoval do jihofrancouzského Aix-en-Provence, kde žil až do svých osmnácti let. Poté odešel do Paříže a brzy upadl do bídy, z níž jediným východiskem byly manuální práce. Ve volných chvílích však Zola psal do literární kroniky Evénement, v níž kritizoval soudobé literáty, a získal si tak pozornost veřejnosti. Jeho snem však bylo stát se spisovatelem.

Zanedlouho Zola vydal své první dílo, romanticky laděnou sbírku Povídky Ninoně (Contes à Ninon, 1864), ale valného úspěchu s ní nedosáhl. Po dalších dvou podobně nevýrazných literárních pokusech na sebe však upozornil románem Tereza Raquinová (Thérèse Raquin, 1867), který již nesl prvky naturalismu – směru, jehož hlavním cílem je zobrazovat nezkreslenou realitu a odhalovat, jak člověka ovlivňuje jeho okolí, výchova, dědičné vlastnosti a biologické procesy. Po prvním velkém úspěchu se Zola pustil do svého vrcholného díla, románového cyklu Rougon-Macquartové (Les Rougon-Macquart). Tento celek obsahuje přes dvacet románů, z nichž nejznámější jsou Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), Zabiják (L’Assommoir, 1877), Nana (1880) a Germinal (1885).

V 90. letech Zola uzavřel sérii o Rougon-Macquartech, jeho literární aktivita však ani v nejmenším nepolevila. Vydal románovou trilogii Tři města (Les Trois Villes), do níž patřily knihy Lurdy (Lourdes, 1894), Řím (Rome, 1896) a Paříž (Paris, 1898). Zola zde ustoupil od naturalistických snah o téměř vědecké zobrazení reality a přiklonil se k emocionálně zabarvenějšímu stylu. Současně vrcholila Zolova politická angažovanost. V roce 1894 byl pro špionáž zatčen důstojník židovského původu Alfred Dreyfuss, avšak po několika procesech byl omilostněn, protože důkazy, které svědčily o jeho vině, byly falešné. Do celé záležitosti se Zola vložil svým otevřeným dopisem Žaluji! (J’accuse!, 1898), který adresoval tehdejšímu prezidentovi Fauremu. Tento krok vyvolal reakce mnoha známých osobností a pomohl rozšířit povědomí o aféře napříč veřejností.

Na přelomu století se Zola věnoval tvorbě dalšího románového cyklu s názvem Čtyři evangelia (Les Quatre Evangiles). Ten se mu však nepodařilo dokončit, neboť 29. září 1902 zemřel na otravu oxidem uhelnatým, kterého se nadýchal kvůli ucpanému komínu. Smrt zpočátku vypadala jako nešťastná náhoda, později se však objevily spekulace o tom, že byl komín ucpán záměrně. Okolnosti spisovatelova úmrtí se však nikdy zcela nevyjasnily.

Zdroje: spisovatele.cz, cesky-jazyk.studentske.cz, databazeknih.cz

Foto: en.wikipedia.org, autor: Paul Cézanne, Wikipedia

Doporučení:
Share

Napsat komentář