Jedna z nejznámějších knih Jane Austenové je bezesporu Pýcha a předsudek. Končí svatbou Elizabeth Bennetové a pana Darcyho. Jak to bylo dál? Žili šťastně až do smrti? To už se u Jane nedozvíme. O jejich dalších osudech píše až Elizabeth Astonová v knize Dcery pana Darcyho, kterou v České republice vydalo v říjnu 2010 nakladatelství Leda.

Když jsem začínala knihu číst, přemýšlela jsem, jestli se autorka jen nesvezla na vlně popularity Pýchy a předsudku. Konečně, nebylo by to poprvé, kdy druhé díly těží z úspěchu těch prvních. Takže jak to skutečně je v tomto případě?

Elizabeth Astonová vystudovala literaturu a Jane Austenová je její oblíbenou autorkou. Rodiče ji dokonce pojmenovali podle Elizabeth Bennetové. Ve svém románu vypráví o dětech své jmenovkyně.

Darcy a Elizabeth mají pět skoro dospělých dcer a dva malé chlapce. Darcy je vyslán na diplomatickou misi do Cařihradu, kam odjíždí i s manželkou, a jejich děvčata jedou do Londýna k tetě a strýci. Nejstarší Letty je darcyovsky umíněná a hodně moralizuje. Camilla zdědila po Elizabeth inteligenci, nezávislost i ostrý jazyk. Dvojčata Isabela a Georgina jsou hodně rozpustilá, flirtují a koketují, i když zatím nebyla uvedena do společnosti. Nejmladší Althea miluje hudbu nade vše na světě a je ochotná pro ni cokoli riskovat.

Hlavní hrdinkou je stejně jako v Pýše a předsudku druhá nejstarší Camilla. Děj se do jisté míry opakuje. Camilla si musí uvědomit, kdo je pro ni ten pravý, což není vůbec jednoduché. Do toho ještě hlídá své sestry. Vezme si Lety protivného faráře? Podaří se jí zkrotit rozpustilá dvojčata? Přemýšlí Althea nad tím, co si může dovolit, nebo chce prostě jen hrát a zpívat? A ani tentokrát nechybí hrdina, který jí pomáhá řešit všechny problémy. Tak jako Darcy zachránil rodinnou pověst Bennetových, když utekla Elizabethina sestra Lydie, i tentokrát se najde rytíř připravený zasáhnout.

Na scénu se vrací také další postavy, které známe z Pýchy a předsudku. Jak vlastně dopadla Lydie? Bylo její manželství šťastné? A co Bingleyho nepřející sestra? Nebo Gardnierovi?

Jak už jsem řekla, k románu jsem přistupovala opatrně. Mile mě však překvapil. Na začátku sice děj trochu vázne, ale v druhé půlce jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Příběh se zaplétal čím dál tím více. Byla jsem zvědavá, jak autorka své hrdiny vyprostí. Musí to přece dopadnout dobře. To by jinak Elizabeth Astonová byla špatnou žačkou Jane Austenové. Podařilo se jí to. Rozpletla složitou pavučinu bez ztráty květinky a bylo to pořádně napínavé. Navíc svým čtenářům více vysvětluje poměry ponapoleonské Evropy. Ona ví, že sem tam je to třeba. Austenová to samozřejmě nedělala. Předpokládala, že její čtenáři poměry znají. Astonová se také dostává k modernějším a lechtivějším tématům, o kterých Austenová jako dáma psát nemohla. Takže jednou větou na závěr: Dcery pana Darcyho beru jako velmi podařený druhý díl ke skvělému prvnímu.

Související knihy

Astonová, Elizabeth

Leda, 2009